14. 10. 2017

Manželský pakt - Michelle Richmond

Alice a Jake nedlouho po svatbě dostanou nabídku vstoupit do organizace s názvem Pakt. Zakladatelka Paktu si dala za úkol chránit instituci manželství a udržet partnery spolu po celý život a za každou cenu ve šťastném a bezchybném svazku. V Paktu platí mnoho pravidel jako například povinnost za každých okolností vzít telefon, když vám volá váš partner, každý měsíc svého milovaného obdarovat nějakou nečekanou drobností nebo jednou za tři měsíce vyjet pouze ve dvou na krátký výlet nebo dovolenou. A hlavně nikomu neříkat o Paktu. To nezní tak složitě, když má být cenou dokonalé a celoživotně šťastné manželství a odměnou jsou luxusní večírky a hromada přátel. Jenže pak jsou tady tresty. A nemožnost z Paktu vystoupit.

Jake je terapeut a pro svou práci se dokáže opravdu nadchnout. Své manželství však bere ještě mnohem vážněji. Alici miluje nade vše a snesl by jí modré z nebe. Svatba byla jeho nápad, ale nyní si vyčítá, že Alici požádal o ruku z nesprávných důvodů. Chtěl si svou přítelkyni tak trochu pojistit, aby mu nefrnkla za svým předchozím stylem života. Příslib členství Paktu, o které Alice zdá se velice stojí, bere Jake jako vykoupení za svůj pocit viny. Alice má za sebou divokou a nespoutanou minulost. Roky byla zpěvačkou rockové kapely a její vztahy by medaili za dlouhé trvání ani hloubku rozhodně nevyhrály. Nyní je po sérii nešťastných životních událostí úspěšnou právničkou a vztah s Jakem její volnomyšlenkářskou povahu trochu uklidnil. Alice a Jake se rozhodnou do Paktu vstoupit, podepsat sérii složitě vyhlížejících dokumentů a zvědavě se pouštějí do studia Manuálu, který do Paktu, potažmo do manželství vnáší principy britského práva. Záhy zjišťují, že vše možná nebude tak sluníčkově pozitivní a nevinně dobromyslné, jak by se mohlo zdát ze základního výkladu, kterého se jim o Paktu dostalo. A že spíše než paktem je organizace fanatickým kultem, který není snadné přechytračit.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Domino.
Share:

1. 10. 2017

Book haul za září 2017

Září pro mě mělo být zlomové. A jistým způsobem bylo, ale ne že bych to nějak fyzicky pocítila. Na moje bedra se nesesypala hora zodpovědnosti ani starostí. Jo, je mi teď pětadvacet a mám první dospěláckou opravdovou práci na plný úvazek. Ale necítím se jinak. Jsem pořád to stejné tele, co si pořizuje víc knížek, než dokáže přečíst.
Je to tak. Ta hora co vidíte jsou přírůstky za září. Zešílím. Naštěstí to mám do práce dost daleko, takže mi cestování dává možnost hodně číst.

O novinkách z Domina jsem věděla docela hodně dopředu a těšila jsem se na ně jako malá holka. Manželský pakt vypadal prostě luxusně a tam nebylo o čem přemýšlet, musela jsem ho mít. Novomanželé, záhadný spolek lidí, kteří si vzali do hlavy chránit instituci manželství zuby nehty? Pakt, který se tváří jako nejsvatější organizace, ale není z něj cesty ven? Dejte to sem! Ukázalo se, že je ta kniha přesně tak skvělá, jak jsem očekávala. Recenze se během několika dní objeví online.
Řízením osudu se ke mně dostala druhá kopie Maminčina mazánka a vy o tuhle pecku už brzy budete moci soutěžit na instagramu! Těšte se! Sama jsem knížku už četla a byla jsem hodně příjemně překvapená. Dost mě to bavilo a hodně mě u čtení mrazilo.
Lisa Jackson je taková sázka na jistotu. Zatím jsem nečetla, ale očekávání mám veliká.

Knížky z rámečků v metru jsou vždy v blogosféře pod drobnohledem těch nejpřísnějších, ale tentokrát musím říct, že  marketing nepřeceňuje kvalitu knihy. Ta přede mnou je napínavá jak kšandy, mrazivá a šílená, jak nějaká zvrácená reality show. Číst jsem začala včera před spaním a ještě dnes ji určitě zdolám. Nemůžu se odtrhnout a nejradši bych jen četla a četla.
Machinace bude po delší době zase sci-fi oživením mého poměrně stereotypního čtecího programu. Dívka, která zemře, ale narodí se jako klon, přímo do apokalyptického povstání strojů. To chcete si myslím.
Ačkoli mě předchozí kniha Helle Helle Jestli chceš velice zklamala, Tohle jsem měla napsat v přítomném čase mě dost zaujalo a co jsem zatím viděla ohlasy, tak ji lidi dost chválí. Dávám velkou naději tomu, že se mi tentokrát sympatická autorka trefí do noty o něco lépe.

S Pláčem se mi povedlo dobré faux pas, o kterém se radši nebudu šířit, protože bych si připadala jako ještě větší debil, než fakt jsem (hádám, že mě navenek nová práce a nový režim neovlivnily, ale s mojí zapomnětlivou palicí si to pohrálo pěkně). Každopádně se na knihu šíleně těším. Autorčina kniha Virál mě dost bavila, takže si myslím, že Pláč může být jen lepší!
Moje sestra žije na krbové římse vypadá jako roztomilá jednohubka (má z boku na stránkách ťapičky!). Kečupová mračna mě příliš nezaujala, dokonce jsem je zrovna před pár týdny poslala dál, ale autorka má stále šanci se vykoupit.
A neknižním doplňkem mé sbírky je motivační diář z dílny Lucky a Nicole z A Cup of Style, které mám moc ráda a ráda je sleduju. Holky spolu mají podobný vztah jako mám já s vlastní ségrou, mají to v hlavě srovnané a prostě jim to všechno klape. Diář vymazlily nádherně a já se těším na leden, abych ho mohla začít používat. Pro chronického zapomnětlivce a chorobného plánovače jako jsem já je diář naprosto nezbytným doplňkem!

Kniha Doupě mě zaujala díky Káje z blogu a instagramu Penny and books, která o ní mluvila na Radši srazu pořádaném Míšou z Radši knihu. Hostu a jejich vkusu hodně věřím a tak si myslím, že mě nezklame.
Po knize Manžela jsem nezabila koukám už dlouho nejen proto, že je to Odeonka, které maniakálně sbírám. Teď, když autorovi vyšla druhá kniha Kuchař, chmaták a realitní magnát se mi to zdálo jako perfektní příležitost objednat si obě najednou. Do konce roku plánuju alespoň jednu z nich určitě přečíst!

Kromě papírových knih jsem získala i pár e-knih. Hadohlavce od Petera Maye a Nerozlučný pár od Jamese Pattersona. Ani jednu jsem ještě nečetla, ale věřím, že mě budou bavit.

Do knihovničky mi tedy přibylo celkem 11 knih a dvě e-knihy. Tři z nich jsem už četla a ostatní skoro stoprocentně zvládnu během října.

Jaké knihy začátek školního roku přihrál do cesty vám? Četli jste některou z výše zmíněných? Co plánujete kupovat teď na podzim, když ediční plány praskají ve švech?
Share:

Boží oko - Barry Eisler

Boží oko je projekt monitorující veškerou e-mailovou, telefonickou či jakoukoli jinou internetovou formu komunikace pod zástěrkou dozoru nad státní bezpečností. Mělo by díky němu být možno zajistit efektivní prevenci terorismu.

Problém nastává v momentě, kdy jistí lidé začnou Boží oko využívat pro uplatňování vlastních pokřivených zájmů. Evie Gallagharová pro Boží oko vyvinula aplikaci na rozpoznávání tváří, která dokáže detekovat potenciálně nebezpečná setkání ostře sledovaných osob. Jednou při projíždějí kamerových záznamů narazí na podezřelou aktivitu. Divné na tom je, že se netýká známých zločinných živlů, ale samotného ředitele NSA, který Boží oko vymyslel.

Evie Gallagharová je mladá inteligentní žena, která díky svému vzdělání v oboru matematické informatiky a vysoké inteligenci získala dobře placenou a vysoce utajovanou práci v NSA, která jí umožňuje jejímu neslyšícímu synovi zajistit potřebnou péči. Jako svobodná matka to nemá jednoduché a nyní stojí před dilematem, zda má před odhalenými nepravostmi uvnitř NSA zavřít oči, nebo pátráním ve jménu spravedlnosti ohrozit svou pracně vybudovanou pozici a možná také bezpečí svého syna i své vlastní.

Boží oko je dechberoucí thriller založený na základech ze skutečné praxe. Barry Eisler téma softwaru na bázi Božího oka podrobil důkladnému výzkumu a na veškeré faktické informace se v závěru odkazuje pomocí výčtu důvěryhodných zdrojů.

Autorovo odhodlání světu přiblížit mnohdy nekalé praktiky mocných z knihy dělá mrazivý a nepochybně hodnotný zdroj informací šikovně zabalený do čtivého a napínavého beletristického kabátku. Milovníci konspiračních teorií budou slintat nad množstvím intrik a lží přímo v jádru vládní agentury a závisláci na napětí si také přijdou na své.

Samotná hlavní linka točící se kolem technologií sledování a stopování nežádoucích osob je promíchána s osobními příběhy postav ve smyslném a návykovém koktejlu šokujících odhalení, potupných přiznání i smutkem obestřených vzpomínek. Děsivá realita, kdy si musíte dávat bacha na každé slovo, je v našich myslích možná stále hudbou vzdálené budoucnosti, ale přesto již v jistém smyslu existuje.

Hranice narušení soukromí se stírají, riziko zneužití je více než pravděpodobné a protizločinná opatření se zvrhávají v děsivou honičku s nájemnými vrahy ve službách země v hlavní roli. Jisté je jen to, že když si jeden člověk hraje na Boha a myslí si, že má právo rozhodovat, kdo má právo něco vědět a v důsledku dokonce, kdo má právo na život, nemůže z toho vzejít nic dobrého.

Zpočátku je poměrně obtížné se zorientovat ve jménech a přiřadit je ke konkrétním osobám a činům, tušit na čí straně vlastně stojí, ale jakmile se do příběhu správně ponoříte, budete ho hltat nejlépe na ex. Vyprávění je psáno s odstupem a jistým chladem, který perfektně dokresluje atmosféru panující v navenek leskle naleštění a uvnitř zkažené a prohnilé NSA.

Kniha je plná kontrastů, kdy ve vší záplavě politiky svou odlišností, ale neméně výrazně, vybočují zvířecí sex i romantická náklonnost či scény z rodinného života. Hluchota je metaforou k jistým vlastnostem některých protagonistů a je zde stejně dobře zachycena slepá oddanost jako milostné vzplanutí. Suchopárné téma je šikovně zpracováno a převedeno na nervydrásající thriller plný varování a možná paranoidního blábolení, nicméně založeného na faktech.

Knihu si užijí všichni, kteří hledají netradiční pohled na „Velkého bratra“ okořeněný špetkou vraždění, schovávaček, úhybných manévrů i pochybnostech o vlastním přesvědčení a všem, čemu do té doby věřili a oddali svůj život.

80 %

Recenze byla napsána pro portál Zeedee.com
Za recenzní výtisk děkuji zároveň nakladatelství Albatrosmedia. 
Share:

30. 9. 2017

Blog tour aneb Zpověď autorů (2017) - odpovědi autorů

I letos jsme se s Ellen z Between Paper and Mind a Ivccou z Obsessed with Books zhostily organizace Blog tour. Ráda bych tímto poděkovala všem, kdo se zúčastnili, sestavili skvělé články a udělali z tohoto projektu to, čím být má.

Úvodní článek najdete zde.

Ani já jsem nelenila a položila spoustě autorů svou zvídavou otázku. Naneštěstí se mi zpět ozvali pouze dva, ale já ani tak nelituji svého pokusu o účast. Má otázka zněla.

Sbíráte zahraniční kopie svých knih?

Liz Coley
I do collect my foreign copies, including Czech and the very similar one published by the same publisher in Slovakian. The only edition I actually had to buy for myself was mainland China (I got it on Amazon!) because no one ever sent me my author copies. These include American, British, Czech, Slovakian, Brazilian, Russian, Simplified Chinese (mainland), Traditional Chinese (Hong Kong, etc.), French bookclub edition, French market edition, German, Swedish, Norwegian, Spanish.

Zahraniční kopie svých knih sbírám, včetně české a slovenské verze publikované stejným nakladatelstvím. Jedinou, kterou jsem si musela koupit sama byla ten čínská verze (koupila jsem jej na Amazonu!) protože mi nikdo nezaslal autorský výtisk. Mám doma americkou, britskou, českou, slovenskou, brazilskou, ruskou, čínskou (zjednodušenou a tradiční), francouzskou, německou, švédskou, norskou a španělskou kopii. 

Liz byla tak hodná, že přiložila i fotku své sbírky. Navíc se v mailu trochu víc osobně rozepsala a bylo to od ní hrozně milé.

Andy Weir
Yes, I do collect foreign copies! But I don't have them on display or anything, so I don't have any pictures to show. I do have a Czech version somewhere, I think.

Ano, zahraniční kopie sbírám! Ale nemám je nikde vystavené ani nic podobného takže vám nemohu zaslat fotografii. Českou verzi někde mám, aspoň myslím.

A to je za mě vše. Nevím, jestli píšu příliš dlouhé e-maily, které autory odradím, nebo si nešťastně vybírám příliš zaneprázdněné spisovatele, kteří na blogy moc "nevěří". Přece jen jsou například YA autoři podobným projektům otevřenější, ale já si tvrdohlavě stála za tím, že bych ráda odpovědi od svých oblíbenců, nikoli odpovědi za každou cenu od lidí, které třeba ani neznám. Liz i Andyho obdivuji, takže jsem se svým výsledkem vlastně spokojená.

Nezapomeňte omrknout články ostatních účastníků!

Share:

Dřív než ji najde - Michael Kardos

Jednoho docela obyčejného zářijového dne roku 1991 uspořádal Ramsey Miller večírek pro všechny své sousedy. Později toho večera podle policejní zprávy zavraždil svou ženu i dceru a zmizel z povrchu zemského. Jeho dcera však žije. Patnáct let přebývala v utajení se svými opatrovníky, bez toho, aby kdy opustila hranice státu, byla někdy ubytována v hotelu či vlastnila počítač s internetem. Život bez jediné zanechané stopy je pro její přežití klíčový. Vrah její matky po ní totiž může stále pátrat. Ona má však věčného schovávání po krk. Teď, když pod srdcem nosí nový život cítí víc než kdy jindy potřebu zjistit, kým vlastně je a vyřídit si s otcem účty jednou pro vždy. Musí ho však najít dřív, než on najde ji.

Melanie Denisonová je sedmnáctiletá těhotná holka, která je po spoustě let, kdy akceptovala, že ji její teta se strýcem chrání, jak nejlépe umí, odhodlaná ukončit život v utajení a konečně přijít na kloub své minulosti. Na vlastní pěst se vydává pátrat po událostech večera, který její život převrátil naruby. Bez rozmyslu se vydává za jediným člověkem, který jí dle jejího názoru může pomoci.

Více než čímkoli jiným je Dřív než ji najde psychologickým thrillerem, který na první příčku staví vnitřní rozpoložení postav, myšlenkové pochody, nejskrytější pohnutky a jejich psychické zdraví. Je to kniha zdůrazňující důležitost sledu událostí, které mohou mít ve svém důsledku ohromný dopad na život člověka. Je to příběh o roli náhody, síle sugesce a do jisté míry i o obelhávání sebe sama. Hovoří o ničivosti osamělosti a o pocitech odcizení. Autor vypráví o mrzoutství i zahořklosti, obrovské lásce i odhodlání a složitosti zachování zdravého rozumu během běžného fungování, kdy se jen snažíte nesklouznout zpět ke starým návykům a zároveň uživit rodinu.

Ani při podrobném rozebírání hluboké minulosti postav autor nesklouzává k patosu a nudě. Střídání linií z minulosti a přítomnosti a odlišnost vypravěčů příběh ozvláštňují a ve své obyčejnosti mu paradoxně dodávají punc zajímavosti. Čtenář po celou dobu čeká na propojení osudů a odhalení toho, jak to všechno tenkrát bylo. Hluboce zakořeněné zvyky, a ne právě vzorová povaha hledaného pachatele vedou čtenáře k určitým závěrům, na druhou stranu pochybnosti jsou také na místě.

Michaelu Kardosovi se konečně podařilo realisticky popsat snahu naivní hlavní hrdinky při pátrání na vlastní pěst, které je zcela zjevně nad její síly. Nic nejde tak docela podle plánu, nic není jednoduché. Vysoce postavení lidé z ničeho nic neodhalují své tajnosti jen proto, že se jich na ně někdo šikovně zeptá a Melanie se setkává s odmítnutím, zklamáním a nespolupracujícími protivníky. Vzhledem k tomu, že nikdy nevystrčila nos z maloměsta, není tak automaticky suverénní jako většina hrdinek, což vyznívá nesmírně realisticky.

Z knihy je doslova cítit obrovská naléhavost v touze po nalezení vlastní minulosti. Dívka bez vzpomínek a vlastně bez identity pátrá po střípcích informací o tom, kdo vlastně je. Její motivace už by nemohla být silnější. Její odhodlání se může měřit snad už jen s plynulostí, s jakou je její cesta odvyprávěna. Čtivost a záhadnost si nezadá s přitažlivostí motivu a naplněním očekávání.

Dřív než ji najde je jeden z těch lepších a zajímavějších thrillerů s nápadem, který je schopný dostát svému vlastnímu příslibu a čtenářským očekáváním. Autor skvěle zvládnul všechny aspekty, které kniha daného žánru pro svůj úspěch potřebuje a od položení základního kamene příběhu po finální úpravy ušel obrovský kus cesty.  Jeho talent pro psané slovo je nesporný a jeho literární nápady v praxi skvěle fungují. Dokáže dobře převést prvotní myšlenku na papír, polapí čtenářovu pozornost a nepustí ji, dokud není dílo dokonáno. Dřív než ji najde je strhující, překvapivé a zkrátka baví. Přečtěte si to, stojí to za to.

90 %

Za poskytnutí recenzního e-booku tímto děkuji nakladatelství Mystery Press a serveru palmknihy.cz
Dřív než ji najde zakoupíte zde nebo zde.
Share:

28. 9. 2017

Poslední hra - Frederico Axat

Ted si právě ve své pracovně přikládá k hlavě zbraň a chystá se spáchat sebevraždu, když najednou někdo začne neodbytně zvonit u dveří a dovolávat se jeho pozornosti. Před Tedem na stole navíc leží vzkaz „Otevři dveře. Je to tvé poslední východisko“ psaný jeho vlastním rukopisem. Ted se rozhodne dveře otevřít a od té chvíle je celý jeho život vzhůru nohama.


Ted je úspěšný podnikatel, má dvě zdravé dcery a krásnou ženu. Má ale také tajemství, kvůli kterému je odhodlán sáhnout si na život. Chodí na terapii a noří se čím dál hlouběji do svých vzpomínek a svého podvědomí. Dostane se do bezvýchodné situace a má pocit, že existuje jediné řešení. Jakmile mu však jeho pokus o sebevraždu zhatí neznámý muž s neskutečně přitažlivým, ale také nesmírně nebezpečným návrhem, Tedův život, jak ho znal je nenávratně pryč a před Tedem se roztáčí kolotoč šílenství.

Tato recenze byla napsána pro KNIHCENTRUM Revue.
Celé její znění si můžete přečíst zde.
Share:

27. 9. 2017

Středa s Top 5 Wednesday #4

Minulý týden jsem vás vlivem mnoha okolností nezvládla zásobovat náloží tipů a názorů, ale dnes jsem zpátky v plné polní s Top 5 Wednesday. Kdo se jednou zaháčkuje v blogerské knižní komunitě, už z ní prakticky není cesty ven. To už víme. S tím, kolik denně vychází knih snad ani není reálné se orientovat ve všem a každý máme v malíku lidi, kteří dokáží dobře odfiltrovat knihy, se kterými třeba nestojí za to ztrácet čas, nebo by naopak neměly uniknout naší pozornosti. I já dala dohromady pár tipů na knihy, ke kterým mě donutili blogeři a internet sám.


KNIHY, KTERÉ JSTE ČETLI DÍKY BOOKTUBE A BLOGŮM

Od chvíle co jsem si založila blog vlastně ani nemám šanci na novinky nenarazit a nenadchnout se pro ně ještě ve chvíli, kdy o nich nevím absolutně nic. Inspirují mě samotná nakladatelství, ale i fotky na instagramu či blogové příspěvky. Jsem taková ta povaha, co všechno potřebuje hned a nedbá na to, že asi sotva můžu stihnout přečíst deset knížek za týden, když mám k tomu nějak normálně existovat. Každopádně bych nejradši četla všechno naráz a okamžitě. Místo toho samozřejmě čumím několik hodin denně do instagramu, nekonečně scrolluju na facebooku a koukám na youtube, čímž se samozřejmě dostávám do začarovaného kruhu více pořizování a méně čtení. 
Pár knížek jsem ale rozhodně četla díky komunitě. Jinak bych po nich z vlastní iniciativy třeba nesáhla.

#1 Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru
Jedna z těch knížek, které musíte bezpodmínečně mít kvůli krásné obálce, která vypadá dobře na instagramu i v knihovně a VŠICHNI na ni pějí ódy. Obsahově pro masy rozhodně přitažlivé, za mě jedna velká bublina, obrovské zklamání a vlastně nuda. Mějte mě za škarohlída, ale tohle není nic pro mě. 

#2 Něco víc

Patrick Ness je všeobecně v´milovaný autor, zodpovědný za mnoho knih. Já zatím měla čest jen se dvěma z nich, přičemž právě Něco víc mě hodně bavilo, což pro mě samotnou bylo obrovským překvapením. Knížka je moc dobře strukturovaná, zajímavě napsaná, krásně snoubí hned několik žánrů a obsahuje pěkné myšlenky, které vám utkví. Ani nemluvím o tom, jak je graficky jednoduchá a přitom pěkná!

#3 Bábovky

Bábovkám se snad v době jejich největší slávy vyhnout nedalo. Povídky nejsou můj žánr, nečtu je, protože je nedokážu ocenit, ale Bábovky mě bavily. Jakkoli pochmurné a negativní, byly ze života, napsány okouzlující Radkou Třeštíkovou, která mě na facebooku prostě baví a tak nějak jsem chtěla otestovat, co na tom všichni vidí. I když je to čtení spíš pro sváteční čtenáře, takové ty co vyhledávají knihu jednou za rok, když jedou na dovolenou k moři, nemůžu k ní říct nic negativního, protože jsem ji prolítla raz dva. 

#4 Cinder
Měsíční kroniky jsou obrovsky populární v zahraničí, ale i u nás. Jak si ráda přečtu middle-grade knihy, pohádky mi tolik neříkají a retellingy už vůbec ne. Tahle kyborg Popelka se mi však dostala pod kůži, stejně jako holky z navazujících knih. Marissa psát umí a já si sakra už musím pořídit tu Winter! Kdo by nepotřeboval více Thornea ve svém životě!

#5 Dítě číslo 44

A do pětice všeho dobrého přihodím jeden příslib. Dítě číslo 44 ve své době válcovalo sociální sítě a nebylo blogera, který by o knize neslyšel, nemluvil, nebo si ji nechtěl přečíst. Já ji mám doma, podepsanou, četly ji už dvě členky mé rodiny a já pořád ne. Jak je to možné? Je to kniha přesně podle mého gusta s přesahem, ve který nemůžu u všech svých oblíbenců ani doufat. Tahle kniha leží doma snad každému a já ji do konce roku přečtu. Kvůli instagramu, kvůli blogování, kvůli sobě!


Ovlivnění sociálními sítěmi může dopadat různě. Jinak tomu není ani v oblasti knihomolské. Někdy se svezete na vlně nadšení, jindy vás humbuk dokonale odradí a někdy se musíte postavit na opuštěnou stranu barikády s těmi několika málo odvážlivci, kteří se odváží postavit většině. 

Jak často se vám stane, že se vám všemi milovaná kniha nelíbí?

Chcete-li se do Top 5 Wednesday zapojit, není problém. Nová témata jsou vyhlašována každý týden!
Pokud nevíte o co jde, co mě k zapojení se do tohoto projektu běžícího již od roku 2013 vedlo a jak jsem si jeho pravidla upravila k obrazu svému, úvodní článek najdete tady.

Předchozí články


Share:

24. 9. 2017

Blog tour aneb Zpověď autorů (2017) - odpovědi autorů (Tereeeza M.)

Stejně jako v loňském roce, i letos se nejmilejší Melinda z My addictions, Ellen z Between paper and mind a Ivcca z Obsessed with books rozhodly uspořádat další blog tour. Opět jsem se rozhodla zapojit, přestože svůj blog stále nemám.

Autory jsem oslovovala loni poprvé a se svým úspěchem jsem byla poměrně spokojená. Měla jsem radost z každé odpovědi. Na základě toho jsem do Blog tour 2017 šla už bez určitých rozpaků ze psaní těm, které, dá se říct, obdivuju a mám ráda. Měla jsem však větší práci s vymýšlením otázky, pořád to nebylo ono. Už jsem ale chtěla rozesílat e-maily, proto jsem se spokojila s jedním spontánním nápadem. Možná jsem měla přemýšlet dál, letos mě odpovědi zase vrátily hezky na zem. I těch pár zpráv mě ale potěšilo a příští rok si dám víc záležet. Jaká byla moje otázka? Odepsal mi vůbec někdo? To zjistíte níže v tomto příspěvku.

Kdyby se z Vás teď stala literární postava se všemi Vašimi vlastnostmi, do jakého příběhu byste vstoupil/a? Udělal/a byste v něm nějakou změnu? Případně jakou a proč?

Po řadě reakcí a automatických e-mailů typu: „Pokud obdržíte tuto zprávu, budu buď: a) mimo zemi, b) zavalená deadliny, c) péct ze stresu nebo d) všechno dohromady, …“ (Victoria Schwab), „Děkujeme za e-mail, bohužel Ian nedokáže na jednotlivé žádosti odpovědět, proto Vám s otázkami v rámci blog tour nemůžeme pomoci. V rámci projektu Vám ale přeji hodně štěstí.“ (asistentka Iana McEwana), či „Moc se omlouvám, nestíhám :( “ (Kateřina Tučková) a podobně, zůstala druhá polovina bez odpovědi.

Letos mám tak pouze tři odpovědi. A to vlastně pouze jednu, která se drží otázky. Asi jsem toho chtěla vědět moc.

Andy Weir (Marťan)
Existuje kniha (později film) s názvem Jumper. Chtěl bych být hlavní postavou právě v ní. Mohl bych se prakticky okamžitě teleportovat kamkoliv ve světě. Neměnil bych zde nic, nechtěl bych dělat ani chaos, jen bych si užíval tu moc. Oběd v Paříži, večeře v Tokiu. Postavil bych si sídlo někde uprostřed ničeho, kde je země levná, a kdykoliv bych se tam teleportoval.

Jodi Picoult (Vypravěčka, Je to i můj život)
Pýcha a předsudek! A pana Darcyho bych rozhodně sbalila dřív, než jak to udělala Elizabeth Bennetová.

Petra Soukupová (Pod sněhem, Zmizet)
To mě nikdy nenapadlo. Asi bych nic takového nechtěla udělat – maximálně v tom světě žít. A to stejně nejraději v knize, jako jsou Děti z Bullerbynu, kde je život snadný a jednoduchý.

Autorka článku: Tereeeza M., která sice nemá blog, ale určitě omrkněte její instagram!
Share:

22. 9. 2017

Maminčin mazánek - Sarah Flint (DC Charlie Stafford #1)

V opuštěné části lesa je vykopán čerstvý hrob. Leží v něm dvě osoby, matka s dítětem. Jeden je mrtvý a druhý sotva žije jen proto, že to je součástí zvrhlého plánu jejich únosce. Charlie Staffordová a Geoffrey Hunter dostanou případ pohřešované dvojice na starost a hned zpočátku získají několik pravděpodobných podezřelých. Mají však bývalí trestanci páchající násilí na ženách či obsesivní stalkeři s množícími se případy mizejících matek s dětmi něco společného, nebo se policejní dvojice jen honí za duchy nesouvisejících zločinů a toho pravého nechávají dále unikat spravedlnosti?

Charlie není u policie úplným nováčkem, ale na svůj první velký rozlousknutý případ stále čeká. I když ráda sportuje, má pár kilo navíc a je neuvěřitelně nedbalá, dalo by se říct, tak trochu šmudla. Má však talentu na rozdávání, obličej, který jednou zahlédne už nikdy nezapomene a do každého potenciálního průšvihu se vrhá po hlavě, aby dokázala včas zabránit protizákonnému jednání občanů kolem sebe a veškerou světovou nespravedlnost bere jako osobní urážku. Je oblíbenkyní a chráněnkou svého šéfa Huntera a nikdy nepřestává bojovat. Jako by toho nebylo málo, má také své vlastní problémy z minulosti, se kterými se nikdy nebude schopna vyrovnat.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Knihy Omega.
Share:

19. 9. 2017

Smrtící byznys - Hana Hindráková

Dovedete si představit, že se domněle zázračný, nebo i ten úplně nejobyčejnější lék promění ve vražednou zbraň? Napadlo by vás někdy pochybovat o kvalitě oficiálně distribuovaných léčiv? Ve vyspělých zemích možná utopie, alespoň podle veřejného mínění. V rozvojové Africe však denní realita. Hana Hindráková se po detektivní odbočce s názvem Lovci lebek se Smrtícím byznysem vrací do prostředí Afriky a "prostřednictvím beletrie upozorňuje na palčivé problémy černého kontinentu". 

"Román Smrtící byznys vznikl za přispění Státního ústavu pro kontrolu léčiv, Světové zdravotnické organizace, Interpolu a dalších institucí. Jeho hlavním tématem je problematika falešných léků dovážených z Číny. Jedná se o léky, které v lepším případě místo účinné látky obsahují mouku nebo cukr, v horším případě jed na krysy, nemrznoucí kapalinu, rtuť, leštidlo na parkety a jiné jedy či chemikálie."
Hana Hindráková se rozhodla nenásilnou formou informovat veřejnost o jednom z nejzávažnějších problémů světového zdravotnictví. O tématu, o kterém se tolik neví a nemluví se o něm tak, jak by si zasloužilo.

UKÁZKA Z KNIHY

Prolog
Dubaj, Spojené arabské emirátySeděl v měkkém zebrovaném béžovohnědém křesílku v luxusní klimatizované restauraci ve dvacátém patře hotelu Burdž al-Arab, za zvuku podmanivé orientální hudby popíjel ayran, místní nápoj z čerstvého bílého jogurtu a vody, ochucený solí, citronovou šťávou a drceným pepřem, a díval se do dálky za slunečními paprsky klouzajícími po lehce zvlněných, kýčovitě tyrkysových vodách Perského zálivu. Na moři se pohupovaly luxusní jachty a na hotelové pláži se zářivým bílým pískem se opalovaly desítky lidí.
Jeho asijský původ v záplavě turistů v restauraci nijak nevynikal. Zpod bílého trika s límečkem mu vykukovala vytetovaná kobra. Ačkoliv nebyl venku, měl na očích sluneční brýle. Nosil je vždycky, protože neměl rád, když mu každý mohl vidět do očí. Téměř nepřetržitě kontroloval svůj telefon. Čekal důležitý hovor.
Nebe se zbarvilo do tmavočervena, sluneční kotouč sklouzl za obzor a z hotelu připomínajícího plachetnici se stala tmavá silueta. Z ochozů minaretů mešit se začaly ozývat hlasy muezzinů, svolávající k večerní modlitbě.
V tu chvíli mu zazvonil telefon a na displeji se ukázalo neznámé číslo.
„Ano?“ promluvil šeptem čínsky do telefonu.
„Vchod do Burdž Chalífa přesně za hodinu,“ ozvalo se a linka zmlkla.
Věděl, že přesně v tu dobu bude před nejvyšší budovou světa začínat představení Dubajská fontána. Uložil telefon do náprsní kapsy šedého saka, v klidu dopil a zaplatil. Potom si přehodil sako ležérně přes pravé rameno, usmál se na tmavovlasou servírku, došel k jednomu z osmnácti výtahů a sjel dolů k recepci.
„Potřebuju taxi k Burdž Chalífa,“ houkl na recepční.
„Hned to bude, pane. Zatím se, prosím, posaďte.“
Po chvíli vedle něj zasalutoval obtloustlý pákistánský řidič s knírkem a dovedl ho před hotel. Otevřel mu dveře a nechal ho, aby se posadil dozadu. Řidič nastartoval a vyjel po silnici lemované palmami a exotickými kvetoucími stromy, která spojovala umělý ostrov s pevninou.
Vrchol železobetonového mrakodrapu Burdž Chalífa zářil ve tmě. Dole u umělého jezírka se to hemžilo lidmi s fotoaparáty. Jakmile se ozvala skladba Sama Dubai, která vzdávala poctu dubajskému šejkovi, v publiku to začalo vřít. Lidé v předtuše úžasné podívané ani nedýchali, a když se objevily první vodotrysky tančící do rytmu hudby, začali spontánně tleskat, hvízdat a fotografovat. Někteří z nich drželi nad hlavou na teleskopických držácích své chytré telefony a celé představení si natáčeli.
Číňana to nechávalo chladným, protože nyní musel zase pracovat. Za práci byl rád; jen díky ní si mohl dovolit odpočinkový čas v exotických rájích. Posadil se na ocelovou lavičku u vchodu a vyčkával.
Vtom mu kdosi zaklepal na rameno.
„Neotáčej se,“ promluvil čínsky, položil vedle něj obálku a zmizel.
Číňan ji otevřel a ve světle pouliční lampy si přečetl instrukce. Potom se stáhl do ústraní pod palmu, vytáhl z kapsy u béžových kalhot zapalovač a vše spálil. Na okamžik ho zamrzelo, že už si nestihl udělat výlet do pouště, a pak si na telefonu zarezervoval noční let do Kampaly. Byl nejvyšší čas, aby se vrátil do hotelu, sbalil si věci a vydal se na letiště, protože podle předpovědi počasí se do Dubaje hnala písečná bouře ze Saúdské Arábie. Doufal, že nepostihne jeho let a on v Dubaji neuvízne.
Štěstí stálo při něm. V jednu hodinu ráno se jeho letadlo rozjelo po startovací dráze a on za sebou zanechal svět šejků, luxusních radovánek, umělých palmových ostrovů, svět tržišť a orientálních vůní. Letoun nabral výšku, otřásl se v nečekané turbulenci a zamířil nad černý kontinent.
Nyenga, Uganda, o tři dny později
Doktor Mark Ogoto si svlékl bílý plášť, zhasl a vykročil z ambulance. Jakmile zamkl a strčil klíče do kapsy plátěných kalhot, zaslechl tiché kroky. Jejich klapání znělo jako smrt. Intuitivně se přikrčil a kradmo se rozhlédl po tmavé chodbě osvětlené jednou skomírající žárovkou. Ačkoliv nikoho neviděl, zalil ho náhlý, intenzivní pocit nebezpečí. Uvědomil si, jak moc je zranitelný.
Tak už mě našli a přišli se pomstít. Jenže potom, co jsem přikrýval prostěradlem další mrtvé dětské tělíčko, nedovedl jsem dál mlčet. Nemohl jsem v tom pokračovat. Prostě to nešlo. Do čeho jsem se to jen namočil? Proč jsem nedal na svou intuici? Na varovný signál, který mi blikal v hlavě jako noční světla v Kampale. Kdybych tak mohl vrátit čas… Čas a životy těch dětí.
Strachem se mu stáhlo hrdlo a začal přerývaně dýchat. Na čele mu vyskočily studené krůpěje potu. Měl dojem, že se najednou vypařil všechen okolní kyslík.
Nyní už byly kroky slyšet hlasitěji. A přibližovaly se.
Pane Bože, prosím, stůj při mně, odříkával si v duchu stále dokola krátkou modlitbičku.
Kdosi byl blíž a blíž. Doktor si uvědomil, že jeho poslední hodinka se možná kvapem blíží. Jak asi zemřu? Zastřelí mě? Podříznou mi krk? Budou mě mučit? Pane Bože, prosím, jen ať je to rychlé. Ať dlouho netrpím. A ochraňuj mou rodinu. Ať se ženě ani dětem nic nestane, nemají s tím nic společného.
Náhle se nad ním ozvalo: „Pane doktore, jste v pořádku?“
Zvedl oči. Byla to zdravotní sestra Maureen Atieno.
„Kale, jsem OK,“ zhluboka si oddechl. „Co tady ještě děláte?“ zamumlal, jako by měl rty přilepené k sobě.
„Ále,“ zamávala divoce rukama, jak měla ve zvyku, a pohodila hlavou, aby dostala z očí dlouhou ofinu. „Zapomněla jsem si kabelku.“
„Ach tak,“ řekl a otřel si pot z čela.
Maureen starostlivě přimhouřila oči. „Opravdu jste v pořádku?“
Přikývl.
„Dobře. A nemám vám udělat test na malárii?“ zeptala se.
„Test byl negativní,“ odpověděl. „Zřejmě jsem jen přetažený.“
„Chápu. Je nás tady málo,“ přizvukovala. „Můžu pro vás něco udělat?“
„Jste hodná. Půjdu domů a pořádně se vyspím. Ráno mi bude určitě líp,“ prohlásil.
„Co kdybyste si vzal zítra volno? Pokusíme se to tady zvládnout.“
„Uvidím,“ odpověděl a zamířil k východu.
„Počkejte, prosím, na mě, hned jsem zpátky,“ zavolala na něj, ale on už ji neslyšel. Rozhodně ji do toho nechtěl zatahovat. Stačilo, že šlo o život jemu a zdravotní sestře Lucy, která s ním pracovala.
Venku se mu zdálo, že zahlédl siluetu postavy, která bezesporu patřila člověku s asijskými rysy.
Tak přece jsem se nespletl, tohle nemůže být náhoda, blesklo mu hlavou a vydal se do útrob tržiště, které sousedilo s klinikou. Poslední sluneční paprsky ozařovaly plechové střechy a dodávaly krvavý ráz všudypřítomné červené hlíně. Na město se snášela tma. Prodíral se davem lidí v úzkých spletitých uličkách kolem stánků se slunečníky, pod nimiž byly na dekách rozprostřeny komínky rajčat, citronů, pomerančů, mang, avokád a batátů, vedle v budce stlučené z dřevěných latěk visely banány a na zchátralém pultu leželo několik zralých ananasů. Neustále se ohlížel, zda ho Asiat sleduje. Vypadalo to, že se mu ztratil v mumraji lidí, zvířat a věcí. Minul plátěné pytle s kořením, kde ho do nosu uhodila pronikavě ostrá vůně chilli.
Pro všechny starosti si nevšiml vysoké tělnaté ženy v černém tílku a dlouhé modré batikované sukni. Vykračovala si proti němu a v koši na hlavě nesla trs sytě zelených banánů.
„Pane doktore,“ zamumlala neslyšně, když do ní vrazil a banány dopadly před ni na zem.
„Nsonyiwa, nezlobte se, moc se omlouvám,“ zamumlal lítostivě a pokračoval dál kolem muslimské prodavačky umělohmotných lavorů. Otočil se a spatřil svého pronásledovatele u stánku s kořením.
Tak snadno mě nedostanou, prolétlo mu hlavou a dal se na útěk temnými uličkami. Doufal, že by mu neosvětlené spletité cestičky mezi hliněnými domky s rákosovými střechami mohly zachránit život. Kličkoval sem a tam jako gazela prchající před lvem, až úplně ztratil orientaci. Zpomalil, aby se vydýchal. Vzápětí však zaslechl rychlé kroky.
Kdybych tušil, kam až ty nitky sahají, nikdy bych se do toho nenamočil.
Ve spáncích ucítil zběsilý tlukot srdce a nohy měl jako z gumy. Přesto se pokusil znovu rozběhnout. Šlo to ztěžka, ale adrenalin v krvi a pud sebezáchovy zapracoval. Sebral všechny síly, co ještě měl a udělal několik dalších kroků. Nevzdával se, ačkoliv si začínal uvědomovat, že mu nedokáže utéct.
Trénovaný asijský zabiják mu byl stále v patách.
Doktor neměl čas přemýšlet nad tím, kudy běží, a prchal do nitra čajovníkové plantáže, která sousedila s tržištěm. Po chvíli se zastavil a s úlevou zjistil, že už ho nikdo nepronásleduje. Pořádně se rozhlédl a posadil se na cestě. Zhluboka oddechoval a snažil se uklidnit splašené srdce i mysl. Sundal si brýle a protřel si oči. Napětí v něm konečně trochu povolilo.
Vtom se ho zmocnila jakási vnitřní předtucha, že se něco děje. Pokusil se vstát, ale nohy ho neposlouchaly. Vzápětí se před ním objevila černá silueta postavy. Ve svitu měsíce zahlédl lesknoucí se čepel nože.
Ogoto pohlédl muži do očí a vytušil, co bude následovat. Sklopil hlavu a pozvedl ruce k modlitbě.
Pak se z plantáže ozval nelidský výkřik pronikající do morku kostí.
Kniha vyšla 18.9.2017 u nakladatelství Alpress, kde ji lze také objednat. Další možnost objednání je přímo přes webové stránky autorky. 

Na Facebookových stránkách Hany Hindrákové navíc aktuálně běží soutěž o vstup na VIP křest knihy, kde se můžete setkat se známými osobnostmi. Někteří z nich sami promluví o svých názorech na knihu. Jmenovitě Bob Klepl, Tereza Kostková, Nela Boudová, Martin Trnavský, Jan Přeučil a Eva Hrušková.

Zakoupením knihy podpoříte povědomí o stále nedostatečně diskutovaném tématu falešných léků, které stojí mnoho rodin to nejdražší, co mají. Jejich blízké.
Share:

16. 9. 2017

Osamělost prvočísel – Paolo Giordano

Alice se přes vysoké ambice svého otce a úmornou spoustu absolvovaných tréninků, vloženého úsilí a žaludečních neuróz nikdy nechtěla stát profesionální lyžařkou. Mattia se zas přes lásku ke své handicapované sestře nehodlal vystavit únavně přetrvávajícímu posměchu a vyčlenění z kolektivu, tak se rozhodl Michelu nevzít na jedinou oslavu narozenin na kterou kdy byla obě dvojčata pozvána. Alice i Mattia učinili rozhodnutí, která zásadním způsobem ovlivnila a nasměrovala jejich další životy. A ani jednomu nedá těžké stigma z minulosti spát. Nemine den, kdy by na osudný moment své životní poutě nepomysleli a dodnes cítí tíhu okamžiku, který znamenal vše.

Alice se potýká s celou řadou duševních záležitostí, ale za svou dávnou chvilku vzpurnosti pyká i tělesně. Nikdy nedokázala zapadnout do kolektivu, přitom jediné, po čem kdy doopravdy toužila bylo právě normální dospívání s aspoň jednou opravdovou kamarádkou. V Mattiovi se toho dne něco zlomilo, což však nemělo vliv na jeho genialitu. Ve všem, na co sáhnul vždy exceloval. Až na mezilidské vztahy. Nikdy už však on, ani jeho rodina nebyli jako dřív.

Paolo Giordano se ve své prvotině zabývá neuvěřitelně smutnými, depresivními až tragickými osudy dvou lidé, kteří jsou odlišní jako den a noc, a přesto jako přes kopírák. Jejich životy jsou spjaty stejně pevně, jako pravidelně se střídající denní doby, a právě proto jaksi nemohou vzájemně koexistovat a zároveň ani být jeden bez druhého. Girodano je trefně přirovnává k prvočíselným dvojčatům. Matematika je klíčovým tématem příběhu, ať už jako nedílná součást Mattiovy minulosti i budoucnosti, či právě jako výstižná paralela životů našich hrdinů. Na hodnocení samotného příběhu je však matematika krátká.

Kniha je dost těžko uchopitelná a na její rozbor nelze aplikovat žádný univerzální návod. Autorův úsporný a minimalistický styl je stejně elegantní jako řešení kvadratické rovnice pomocí diskriminantu, a přesto uchvacující s důrazem na dopad pro čtenářovu psychiku. Giordano se mimo jiné zabývá nelehkými tématy jako je homosexualita, rakovina, sebepoškozování, citová prázdnota, poruchy příjmu potravy bez toho, aby spadnul do použití stereotypů a osvědčených klišé a každá z těchto věcí má mnohovrstevný význam pro různé životní fáze postav.

Příběh není zasazen místně, ale o to důrazněji se zaměřuje na vnitřní svět hrdinů. Ze závěru lze vyvodit mnohé a zároveň nic. Je zkrátka jaksi správný. Celá kniha hovoří o důležitosti nevysloveného a o tom, že někdy by stačila dvě slova, aby bylo vše jinak. To se ale nikdy nedozvíme, přesto, že život je smyčka, nebo spirála, která se stále vrací do určitého bodu zlomu. Důležitost jednotlivostí a sotva znatelně podstatných okamžiků, které následně mají vliv na běh života autor popisuje tajnosnubně, přesto každý, kdo jeho tvorbě propadne pochopí, co tím chtěl říci.

Giordano hodně dbá na symboliku a dokázal bravurně zachytit propojení osudů, cenu života a utrpení, které si lidé způsobují sami, protože se rozhodnou uvrhnout se do vězení vlastní mysli. Jsou pouze prázdnými schránkami kráčejícími životem, které si myslí, že si nic lepšího nezaslouží. Proto rezignují a vědomě se rozhodnou nebojovat, protože nedokáží překročit určitou hranici. O problémech nemluví a nikoho do své ulity nepustí, ani kdyby na tom závisel jejich život.

Osamělost prvočísel rozhodně není kniha, která se zavděčí každému. Také to není příběh, který vám zvedne náladu, nebo vás vytáhne z deprese. Naopak vás uvrhne do stavu zoufalství a podivna, ze kterého nějakou dobu nebudete moci najít cestu ven. Nutí vás přemýšlet o hrdinech, o sobě i o světě, kde každé rozhodnutí má unikátní dopad na život, jehož směřování můžeme ovlivnit nejen my sami, ale také lidé, které během let potkáme. Ale stejně jako osud Mattia a Alice je i ten váš stav po dočtení ve značně znepokojivém smyslu správný. Protože pokud po dočtení Osamělosti prvočísel nebudete alespoň trochu citově rozhození a váš život půjde jednoduše dál, možná jste ji nečetli dobře.

100 %
Share:

13. 9. 2017

Středa s Top 5 Wednesday #3

 Středa, Top 5 Wednesday od Melindy je třeba!

Pokud nevíte o co jde, co mě k zapojení se do tohoto projektu běžícího již od roku 2013 vedlo a jak jsem si jeho pravidla upravila k obrazu svému, úvodní článek najdete tady.
Zadání je výjimečně aktuální a na svědomí ho jako vždy má Samantha z youtube kanálu Thougths on Tomes. Veškeré oficiální info najdete na jejich goodreads skupině.

KNÍŽKY, KTERÉ JE NEJLEPŠÍ ČÍST NASLEPO, BEZ ZNALOSTI ANOTACE

Při psaní tohoto tématu jsem se inspirovala svými vlastními recenzemi, ve kterých jsem zmiňovala, že bych bývala byla radši, kdybych si anotaci nepřečetla, nebo kdyby oficiální anotace vypadala jinak. Někdy mě těch pár řádků dokáže vytočit k nepříčetnosti, občas si ťukám na čelo, kdo tuhle anotaci schválil, když prozrazuje polovinu děje. I když mě právě anotace nejčastěji zaháčkuje ke koupi knihy, často se přistihnu, že vůbec nevím, o čem kniha má být a vlastně mi ten pocit dost vyhovuje.

Vampýrská akademie je právě příklad série, u které nechápu, kdo mohl schválit publikování neskutečně prozrazujících anotací. Vampýrská akademie je rozhodně série, kterou v jistém věku nebo rozpoložení má smysl číst, nicméně vše co potřebujete vědět předem o jejím obsahu víte už z názvu. A pak už vás nic nezastaví, dokud nepřečtete všech šest dílů. 

Roztomilá knížka o vztahu dítěte k imaginárnímu kamarádovi a důležitosti přátelství a víry v sám sebe. Další z příběhů o autismu zase tak trochu jinak. Její anotace bohužel prozrazuje příliš a během čtení se pak překvapení prakticky nedočkáte.

Ostrov lhářů je jednou z těch knih, u kterých nejen nechcete znát anotaci, ale pokud možno nechcete o knize vědět absolutně nic, což je zrovna u hitu, který dva roky zpět proletěl blogosférou jako tajfun, poměrně nadlidský úkol. Třeba ale máte krátkou paměť jako já a můžete si luxus nevědění dovolit.

#4 Podle skutečného příběhu
Podle skutečného příběhu je kniha pro fajnšmekry hledající v oblasti psychologického thrilleru svěží vítr. Je to zatraceně propracovaná záležitost, která nepadne do noty každému, ale jakmile přistoupíte na hru, kterou Delphine de Vigan na stránkách rozehrála, nedokážete se odtrhnout a budete chtít, aby všechny knihy měly takové grády. 

Okamžik všeho se pyšní velice zavádějící anotací, která uvádí spotřebitele čtenáře v omyl ohledně jejího skutečného obsahu, což je třeba v potravinářství protizákonným jednáním (jen tak pro zajímavost - to máte tak, když se chcete blýsknout, protože máte novou práci a získáváte profesní deformaci). Knížka samotná je celkem fajn, jen je o něčem úplně jiném, než naznačuje anotace. 

Jaké knížky byste si vy bývali byli rádi přečetli bez znalosti anotace? Nebo jste to snad již tak někdy udělali a máte pocit, že to bylo "nejlepší rozhodnutí vašeho života"?
Share:

8. 9. 2017

Rudý úsvit – Pierce Brown (Rudý úsvit #1)

Ve světě, kde vládnou Zlatí, stojí Rudí úplně vespodu hiearchie. Jejich posláním je dělat nekvalifikovanou práci, dolovat vzácné Helium-3 a terraformovat tak planetu pro další generace. To si tedy alespoň mají myslet. Helium-3 je ve skutečnosti využíváno jako palivo pro vesmírné lodě, aby si privilegovanější kasty mohly žít v blahobytu. Mars je totiž již několik stovek let osídlen a Rudí jsou pro Zlaté jen otroky, které je snadné obelhat a zneužít. Vzhledem ke krutostem a nespravedlnosti, které se Zlatí na Podbarvách dopouštějí se mezi Rudými rýsuje náznak vzpoury. Darrow patří mezi Rudé a nebýt jisté události, která se na jeho životě tragicky podepsala, nejspíš by nikdy nepomyslel na to, že by mohl sám něco změnit. Když se však ukáže, že planeta, která měla být díky úsilí Rudých obyvatelná až za několik let je již hojně osídlena lidmi, zatímco oni jen paběrkují, zažehne to v něm jiskru, která ho žene na jeho cestě k povstání, jaké barevná společnost ještě nezažila. Infiltruje se do Institutu, akademie pro nejvyšší kasty a započne s rozkladem společnosti přímo v jejím jádru.

Šestnáctiletý Darrow patří do nejnižší Rudé kasty. Má svou milovanou ženu, skvělou rodinu a práci, která je sice fyzicky náročná a pekelně nebezpečná, ale je v ní dobrý. Má pocit, že má poslání a je svým způsobem šťastný, i když se občas stane, že nemá co jíst. Připravuje přece planetu pro budoucí generace a třeba už jeho děti by se mohly mít lépe než on. Jeho žena Eo však není taková idealistka a začíná mít k fungování jejich života výhrady.

Rudý úsvit je na českém trhu poměrně opomíjená young adultovka na pomezí sci-fi a fantasy. Přitom má všechno potřebné, co taková úspěšná kniha pro mladé do vínku potřebuje. Má vlastní propracovaný svět a systém jeho fungování, pojednává o postapo společnosti, která se vyžívá ve zvrhlé formě reality show, obsahuje spoustu epických bitev a válčení, má originálního hrdinu, který se vymyká standardnímu pojetí revolucionáře a atmosféra něčeho nového je zdařile dokreslena využitím mytologie. Problematická je bohužel právě podobnost knihy s tolika dalšími. Možná potěší ty, kterým se stýská po Katniss, aréně a jejím luku a po dystopickém světě, který je rozdělen na třináct krajů podle toho, co lidé v dané oblasti mají za povolání. V Rudém úsvitu dostanete Darrowa s hákobřitem uvrhnutého do bitevního pole ve světě, kde jsou lidé rozděleni na kasty, podle svého živobytí. Adepti na Zlatisté primuse jsou rozděleni do kolejí podle svých předností a probouzí se u nich zvířecí zabijácké pudy. Jakmile se do knihy začtete, jistě sami odhalíte minimálně další čtyři tituly, které se vám povědomostí s právě prožívaným příběhem automaticky vkradou na mysl.

První polovina knihy se nese ve znamení seznamování se s pojmy, což je samozřejmost, se kterou se ve fantastickém světě počítá. Zákonitostí a pojmů je poměrně hodně a čtenáři chvíli trvá, než se s univerzem sžije. Tato část je sama o sobě skvělá a pokud by se kniha dál odvíjela nastíněným směrem, měla by velmi vysokou pravděpodobnost vysokého hodnocení. Druhá polovina je však v podstatě jen nekonečným soubojem o vlajku. Milovníkům epických bojových strategií, lstivých úskoků a krvelačných bitev se autor bohatě zavděčí. Ale ti, kteří hledají něco jiného, budou rozčarováni.

Nelítostní „bohové“ vystupující v postavení vedoucích kolejí, které proti sobě brojí v bitvě na život a na smrt jen dokreslují atmosféru vysoce důležité války. Ta je sice oficiálně pouze hrou, jakýmsi přijímacím rituálem, nicméně je brána smrtelně vážně. Nebojují v ní jen usmrkanci hrající si na dospěláky, ale pečlivě vybraná ambiciózní elita, která má jednou vládnout. Jsou to potomci důležitých rodin. Zlatistí mající mnohé mozkové implantáty, vyztužené kosti a celkově vylepšená těla. Pro účel budoucí životní role se však musí procvičit i mentální schopnosti a naučit se nelítostně zbavovat života ty, kteří se postaví ideálům a odváží se oponovat. Bojová řež často končí krvavě a zrada a podřezávání krků je na denním pořádku.

Milovníci bitev si přijdou na své, ale pro ostatní se kniha táhne jako samotné obléhání, dobývání hradů a kradení kojeních standart. Styl vyprávění Pierce Browna je velice zkratkovitý a často se přistihnete s pocitem, že vám muselo pár řádků nebo dokonce stránek uniknout.

I když se třeba nestanete fanoušky příběhu, přesto se v knize najde pár okamžiků, které vás zasáhnou a několik citátů stojících za zapamatování. Dá se snadno pochopit, co na tom čtenáři z celého světa vidí. Budování světa je (ač možná ne až tak nové) zvládnuté na jedničku, nechybí čtenářsky přitažlivá brutalita, horkokrevný hrdina ani jistá obdivuhodná věrnost postav vlastním hodnotám. Přesto se můžete knihou dokonale pronudit. Já jsem toho živoucím důkazem.

Někdy ani ta správná kombinace ingrediencí nevede ke kýženému výsledku. Nikdo se nedokáže zavděčit všem a já se svým vlažným postojem budu spíše v menšině, protože jinak si knihu oblíbí všichni milovníci militaristicky založených young adultovek do jednoho. Ti, kterým nevadí, že v knize poznají mnoho již přečtených příběhů a komu podobné světy chybí, budou nadšeni. Ti, kteří žijí ze zprostředkovaného vzrušení z bitvy, vůně krve obtisklá do stránek u nich vyvolává touhu číst dál a potrpí si na promyšlené strategie rozených vůdců se do knihy ponoří a proplují jejím obsahem, ani nebudou vědět jak. Ostatní by se měli raději uchýlit k příběhům, které nejsou tolik prodchnuté taktizováním a válečnými manévry, jinak budou po první stovce stránek litovat.

50 %

Knihu snadno pár kliknutími seženete zde.
Share:

6. 9. 2017

Středa s Top 5 Wednesday #2

Týden utekl jako nic a já se vracím se započatou tradicí a se středou s Top 5 Wednesday. Pokud nevíte o co jde, co mě k zapojení se do tohoto projektu běžícího již od roku 2013 vedlo a jak jsem si jeho pravidla upravila k obrazu svému, úvodní článek najdete tady.

Toto zadání patřilo pro loňskému 7. září a jeho autorkou je Samantha z youtube kanálu Thougths on Tomes. Veškeré oficiální info najdete na jejich goodreads skupině.


POSTAVY, KTERÉ BYSTE BRALI JAKO ČLENY RODINY

Než všichni začnete s tím, že byste samozřejmě chtěli bydlet v Doupěti s Weasleyovými, dovolte mi vysvětlit, že bych tuto sérii článků ráda pojala originálně. Já samozřejmě Weasleyovi taky miluju a i když bych se v jejich přecpaném domě, kde člověk není nikdy sám zbláznila, více milující rodinu aby člověk v literatuře pohledal. Nerada bych se ale opakovala a i když někdy se zdá, že by na všechna témata šlo odpovědět "někdo z Harryho Pottera", nechci tak dopadnout. Budu se snažit vymyslet co nejvíce postav či knih, abyste se mohli inspirovat, objevit něco nového, nebo si třeba nostalgicky připomenout něco starého. 

#1 Nejdrsnější babička by byla Olenna Tyrrel
Kdybych si mohla vybrat knižní babičku, byla by to Královna Trnů. Ona svou rodinu miluje a chrání ji za každou cenu. A to ani nemluvím o tom, že "každýho setře jak zpocený vokno". Až budu velká, budu tak drsně sarkastická, jako ona.

#2 Nejhodnější děda by byl muž jménem Ove
Ove je bručoun, ale já taky bručouny ráda. A i on má svou melancholickou stránku a na lidi, pro které má ve svém srdci speciální místo nedá dopustit. Nehledě na to, že by nebylo od věci, kdyby někdo přistihl ty lumpy, co nám neustále hází bordel do tříděného odpadu a parkují přes dvě místa.


#3 Nejvtipnější manžel by byl Mark Watney
Mark Watney je má největší platonická láska byl by tím nejvtipnějším manželem (samozřejmě mimo mého skutečného, doufejme, nastávajícího). Na mužích si nejvíce cením smyslu pro humor a inteligence. A Mark je ideální balení obojího. Navíc mám ze všech příloh nejraději brambory a s ním by o ně nikdy nebyla nouze. 


#4 Nejchytřejší dcera by byla Violet Baudelairová
Kdo by nechtěl, aby jeho děti byly chytré. A Violet Baudelairová je přímo geniální. Je to vynálezkyně, která by si v nápaditosti nezadala s MacGyverem a jejíž inteligence se měří snad jen s její láskou k sourozencům. 

#5 Nejdobrodružnější strejda by byl kapitán Flint
Hned jak jsem objevila Ransomovky, tak jsem se do nich zamilovala. Jedna z nich dokonce určila budoucí běh mého života. A kapitán Flint, strejda Nancy a Peggy byl ten nejlepší strejda ze všech. Měl hausbót a postaral se o nejedno dobrodrůžo pro své neteře Nancy a Peggy a jejich kámoše. 

Z jakých knižních postav byste svou rodinu sestavili vy? Myslíte, že by si vzájemně rozuměli?
Share:

2. 9. 2017

Book haul za červenec a srpen 2017

Léto je pro nakladatele obvykle takovou "okurkovou sezónou". Moc toho nevychází, čtenáři konečně dostávají šanci dohnat resty ze zbytku roku, aniž by se stresovali hordou novinek, která jim utíká mezi prsty a všichni svorně nabírají síly na šrumec, který se obvykle strhne na podzim a před Vánoci. Jak je tedy možné, že se mi doma opět podařilo nakupit takovou hromadu nových knížek? Co vám budu povídat. Je to nemoc. Sešlo se toho víc, některé knihy jsem dostala díky spolupracím, některé se ke mně přesunuly z mamčina vlastnictví a některé jsem si i koupila, protože zatracené slevy a provokativní kamarádky, které si pořád něco kupují! Kromě fyzické knihovničky se mi utěšeně rozrůstá i ta elektronická. Jestli dobře počítám, prázdniny mě obohatily o 17 knih a 8 e-booků.

Jelikož miluji knihy S.J. Bolton, Volavku jsem zkrátka musela mít. série s Lacey Flint je skvělá. Mám ji komplet přečtenou (recenze na Už mě vidíš?, Tak to je, tak to bude zde, jak jsem právě zjistila, recenzi na Volavku jsem nedopsala, tak jsem na sebe zvědavá, jestli to někdy napravím) a držím si palce, aby Domino nemuselo vydávání knih této autorky zrušit.
Kavárna na pláži je jedna z knih, která se od mamky přesunula ke mně. Bude to dobrý rok od Lucy Diamond se mi moc líbilo, byla to taková ta správná ženská oddychovka, tak si někdy v zápalu touhy po nenáročném čtení ráda odpočinu i u Kavárny na pláži.
Zmizelý je další pecka od Domina, která mi vyrazila dech. Skvělý thriller zabývající se vinou, výčitkami svědomí, tajemstvími v rodině a důležitostí naděje jsem přečetla jedním dechem a můžu vřele doporučit.

Třetí díl série s Kim Stone s názvem Tichá modlitba jsem pochopitelně nemohla vynechat. S Kim jsme si k sobě musely chvíli hledat cestu, ale za ty tři díly se mi dostala pod kůži a já jí v jejím nezlomném a paličatém úsilí hrozně fandím.
Slyším tě všude je neskutečně užvaněná kniha s obrovsky nadějným potenciálem. Hlavní hrdinka je "na přes držku", ale námět je skvělý a má nápad. Zkraťte rozsah na polovinu a máte perfektní letní čtení.
Novinka Maminčin mazánek se mi sotva dostala do ruky, takže o ní ještě nedokážu říct nic jiného, než že má krásnou obálku, která mě donutila mít o knihu zájem a anotace zní taky lákavě, prostě přesně podle mého gusta. Snad bude i obsah stát za to.

Co by můj syn měl vědět o světě je útlá sbírka rad a vyznání, která nejspíš neunikla pozornosti žádného Backmanova fanouška. Je to kratičká knížečka plná koncentrované lásky a radosti a jediná příručka, kterou čerstvý rodič potřebuje.
Chris Carter mě zaujal jedinou knihou, kterou jsem od něj zatím měla tu čest číst. Co čert nechtěl, byl to poslední vydaný díl série, nicméně to mi vůbec nevadí, protože na rozdíl od zbytku fanoušků, kteří si teď zoufají, já mám před sebou všechny předchozí díly. Teď už tedy hodlám začít od začátku a v Levných knihách jsem pořídila Dvojitý kříž.
Dobré duše jsou první detektivkou Ireny Obermannové, které se dostalo poměrně dost pozornosti v médiích. Za mě to byl spíš naprostý průměr a znovu si ji už asi nepřečtu.

Kdo by nemiloval tuhle pestrobarevnou a peckami nabitou edici Světová knihovna Odeon. Já jsem si za poslední měsíce vypěstovala slušnou závislost na jejich nakupování a poměr přečtených a vlastněných se nebezpečně posouvá ve prospěch těch, které na svou chvíli stále čekají. Ale nevadí. Skvělých příběhů není nikdy dost a poslední dobou mě často přepadne touha přečíst si něco závažnějšího a hlubšího.
Hrad a Doplavat domů mě zaujaly svou anotací. Enjoy sleduju už snad půl roku, kdy jsem tak padesátkrát změnila názor na to, jestli ji chci, nebo nechci číst, Zabila jsem naše kočky, drahá se mi líbí podle názvu a Chtělo by to nový jména je jediná, kterou jsem stihla přečíst a kterou jsem si dokonale zamilovala. Je to knížka o pocitech vykořeněnosti emigrantů a neschopnosti někam patřit, smutku a stesku po domově a faktu, že doma už vlastně nejsou nikde. Neuvěřitelně silný příběh, který je aktuální v každé době.

Maminka neříká pravdu je pro mě velká neznámá. Autora předchází poměrně dobrá pověst a já jsem zvědavá, co skrývá tahle bichle. Vím zatím jen to, že mamka nadšená nebyla, takže asi chápete, že se do ní tolik nehrnu.
Poslední hra je novinka, která mi taky přišla teprve pár dní zpět a je o muž, kterého z úmyslu spáchat sebevraždu vyruší záhadná událost. No těším se. Co vám budu povídat!
Boží oko je pak thriller zabývající se problematikou sledování veřejnosti a je založená na skutečných událostech. Myslím, že bude příjemným okořeněním mého jinak poměrně úzce zaměřeného záběru spočívajícího takřka výhradně ve fikci.

Mé jméno je nikdo mě nostalgicky navrátilo do mých mladších let, kdy jsem špionážní s dětskými agenty knížky přímo hltala. Jaké pak bylo moje rozčarování, když jsem zjistila, že toto je jediný díl série, který zatím vyšel i v originále. Nevím, jak to do vydání dalšího vydržím.
Není cesty zpět pro mě byla první kniha Tima Weavera. Mohu potvrdit, že si své úspěchy mezi čtenáři zaslouží a nepotrvá dlouho, než si objednám další detektivku z jeho pera.
Rudý úsvit právě čtu a zatím jsem z něj trochu rozpačitá. Pravděpodobně jsem si tím potvrdila, že jde klasické YA už opravdu trochu mimo mě.
O prázdninách bylo spousta akcí a slev a mimo jiné se vyznamenaly i palmknihy a ereading, kde jsem buď zadarmo, nebo za 20 korun pořídila Pod vlivem Jupitera, První konec a Zloději luridia. Kdy se k nim dostanu, to už je věc jiná.
Po Dřív než ji najde pokukuji od vydání a zdá se, že se názor většiny na tuto knihu mění ze dne na den. Těším se, až si udělám obrázek sama.
Černé lži pak byly jedním z mých největších letošních překvapení. Je to knížka, ve které je mnohem víc, než by se na první pohled zdálo. Udělá radost všem milovníkům thrillerů, kteří se nečervenají při explicitně sexuálních scénách a přitom touží po trochu originální zápletce.

A to je ode mě za poslední dva měsíce vše. Z celkového počtu 25 přírůstků jsem jich přečetla 11 s tím, že většinu těch dalších jsem přivítala ve svém domově teprve před pár dny. Mimo to jsem četla i nějaké starší restíky, takže jsem se sebou spokojená.

Co jste si během léta pořídili vy? Znáte některou z výše uvedených knih a co si o nich myslíte? Plánujete některou z nich číst?
Share:

Dobře mi tak – Radka Třeštíková

Přesto, že si Boris před skoro třiceti lety vzal svoji životní lásku, nyní se rozvádí. Manželství mu tak jako tak nikdy nestačilo a během let jedna bezvýznamná aférka střídala druhou a několikrát to dokonce zašlo ještě dál. Teď však přichází o manželku i většinu majetku a stěhuje se ke svému kamarádovi Viktorovi do jeho nemoderního bytu po babičce. Boris se snaží zachránit alespoň vztah se synem, ale těžko se slepuje něco, co nikdy nebylo nijak zvlášť celistvé. Boris nikdy nebyl dobrým otcem a staré zvyky se těžko opouštějí. Boris tedy zůstává stejně mizerným rodičem, a ještě ubožejším člověkem, který si pro vlastní uspokojení hledá stále mladší partnerky a na nikoho kromě sebe se neohlíží.

Boris je naprostý kretén, na čemž se asi shodnou všichni, kdo na knížku náhodou narazí. Absolutně nerespektuje nic a nikoho kromě sebe a je mu jedno, kolika lidem svým chováním ublíží. Kulantně řečeno „vojede“ všechno, co dýchá a pak pro něj život jde dál, bez nejmenší stopy zájmu o dotčenou osobu. Párkrát jeho aférka trvala i déle, ale pořád mu na podvádění své (jednu dobu těhotné) manželky neshledával nic nesprávného. Boris měl v životě štěstí, jak už to tak u lidí, co si to nezaslouží, bývá. Uplatnil se jako poměrně úspěšný malíř a v branži to dotáhnul daleko. Že je dobrý člověk si o něm však myslí jen lidi, kteří ho vůbec neznají.

Dobře mi tak je krátká knížečka z velice smutného života stárnoucího alkoholika s nezdravým přístupem k sexu. Je to masturbační fantazie macho Don Juana, který chytil druhou mízu, a jež si neuvědomuje, že se jen ztrapňuje a o poslední špetku sebeúcty přišel už dávno. Knížka se dotýká poměrně zajímavých témat jedinečným způsobem. Třeštíková se nerozpakuje použít bohatého slovníku přisprostlostí a lechtivá a vulgární témata servíruje na stříbrném podnose.

Vyprávění ze současnosti se prolíná s každodenní rutinní cestou na poštu, která má až do konce lehce tajemný nádech. Mimo to jsou do textu vloženy krátké básničky, které knize propůjčují jedinečnou atmosféru. O žádné velké akčnosti se mluvit nedá, přesto se toho v knize stane poměrně hodně. Autorka si zahrává s tématem vztahů, rezignace a životní prohry.

Dobře mi tak je autorčinou prvotinou, kterou však zvládla poměrně dobře uchopit. Vykreslení života z pohledu muže Borisova ražení zachytila s bravurou, kterou nelze od debutujícího spisovatele dost dobře očekávat jako samozřejmost. Třeštíková však v tomto ohledu zabodovala. Přes veškerou snahu lze však polemizovat o dopadu celého příběhu na čtenáře. Málokdo se s nadšením ztotožní se ztroskotancem, který je ochotný během vteřiny zahodit celý svůj život. Je to kniha, která ve vás příliš dlouho nezůstane, ačkoli určitý pocit marnosti si na pár týdnů zapamatujete. Čtení bude provázet i vztek a znechucení a jistá míra odsuzování. Uděláte si opět obrázek o lidech a začnete být neobyčejně podezřívaví. Na negativitu a ponurou a depresivní životní rezignaci jsme si však u českých autorů již zvykli a smířili jsme se s ní. A tak nějak se smíříte i s touhle knihou.

60 %
Share:

Právě čtu

Právě čtu

Opozdilec
tagged: currently-reading

goodreads.com

Followers

Hledání

Instagram

Spolupracuji s

CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online

O autorce

Moje fotka
Obyčejná pětadvacetiletá holka z Prahy, nadšená uživatelka instagramu, zbrklá, ale organizovaná, nekonečně zamilovaná do Odeonek. Hlavní čtenářské zaměření - krimi a thrillery. Poznámka k obsahu blogu: Použité obrázky obálek knih pocházejí ze serveru goodreads.com, cbdb.cz nebo databazeknih.cz a pokud u fotek není uveden zdroj, pak jsou mou vlastní tvorbou. Úryvky z knih jsou v recenzích vždy označené kurzívou, jsou přímou citací knih a nevyhrazuji si na ně žádná práva. Ta podle zákona náleží autorům knih. Pokud byste mě rádi kontaktovali v jakékoli záležitosti, napište mi na e-mail: MelindaMyaddictions@gmail.com

Populární články

Čtenářský klub - kniha měsíce

Knihy měsíce

Pusťte se do společného čtení knihy měsíce a prodiskutujte ji s námi na fóru!


Kniha měsíce

Blogové narozeniny

Místo pro vaše připomínky

Název

E-mail *

Vzkaz *

Seznam knižních blogerů

Knižní blogeři