15. 4. 2018

Už jsem normální?!? – Holly Bourne

Evie nastupuje na střední školu s čistým štítem a sama sobě slibuje, že tentokrát to bude jiné. Tady o ní nikdo nic neví, nikdo ze zlých posměváčků si ji zde nepamatuje jako tu holku, co se zbláznila. Pro jednou chce být normální puberťačka, mít praštěné kámošky, pařit na večírcích a chodit s klukem. Jenže s kluky v tomhle věku to není tak jednoduché, když máte navíc na krku duševní poruchu, terapii a pocit, že se se svými největšími trápeními nemůžete svěřit ani nejlepším kámoškám.

Evie je šestnáctiletá holka, která by ráda byla jako všichni ostatní, ale není. Zoufale touží po tom být normální. Má však za sebou pobyt na psychiatrii, hodiny a hodiny terapie, na denním pořádku spoustu prášků na hlavu, nutkavé neurózy a záchvaty úzkosti. Tvrdě však pracuje na tom, aby na nové škole zapadla a nikdo nepoznal, že je s ní něco jinak. Poslušně plní úkoly od své terapeutky Sarah, chodí na sezení a maličkatými krůčky pokračuje ke snížení dávek léků, které sice tlumí příznaky její choroby, ale také se starají o to, že se Evie cítí otupělá a paradoxně ne zcela sama sebou. Na nové škole se setkává s novými lidmi, navazuje přátelství a začíná randit. Znamená to, že je konečně normální?

Holly Bourne je autorkou několika knih pro mládež a mimo to vede úspěšný blog o feminismu. Už jsem normální, je prvním titul, jež se dostává do rukou českým čtenářům a určitě ne posledním. Zahajovací díl série Klub odložených holek prolamuje ledy témat, o nichž se málo mluví, případně jsou probírána příliš povrchně či neautenticky a čtenářům všech věkových kategorií otevírá oči, co se týče feminismu a stigmatizace duševního zdraví. Nenásilnou formou ukazuje neskutečný zmatek, jež se může odehrávat v hlavě někomu s diagnostikovanou OCD a opravdovost bolesti, jež zasahuje nemocné v případě, že jsou tyto vážné příznaky zlehčovány či brány na přetřes jako volání o pozornost či dokonce módní výstřelek.

Autorka s neuvěřitelnou lehkostí a opravdovostí přenáší na papír zásadní myšlenky pojící se duševním zdravím. Ignorantům, jež se často uchylují ke zlehčování závažnosti a důležitosti duševního zdraví, či těm, kdo o těchto tématech málo přemýšlejí, nebo nikdy neměli možnost plně pochopit a vcítit se do kůže nemocného člověka dává podnět k přemýšlení a donutí vás se dokonce zastydět, protože kdo jsi bez viny, hoď kamenem. Po přečtení si dokážete představit i to, že kniha může někomu zásadně změnit život a pomoci začít řešit věci, se kterými si do té doby nevěděl rady. Holly Bourne zkrátka dokáže uhodit hřebíček na hlavičku a některé její myšlenky budete mít chuť si podtrhnout a někam vystavit.

Kniha řeší problémy teenagerů s příslušnou vážností, jakou si různá úroveň jejich závažnosti zaslouží. Autorka se netváří, že je sex u šestnáctiletých tabu a její hlášky nemají chybu. Autorka skrz Evie zdůrazňuje, že to, že jste nějakým způsobem znevýhodnění, ještě rozhodně neznamená, že jste svatí a nemáte právo být na ostatní naštvaní, pokrytečtí, nebo mít iracionální myšlenky. Všichni jsme jen lidi, máme své nálady a to, kam se ubírají ty nejtemnější úvahy, zkrátka nemůžete ovlivnit, obzvláště v případě, kdy je chemie vašeho mozku jiná, než standardní.

Už jsem normální je mnohem vážnější knihou, než se může zdát. Je trefná, smutná, důležitá, vtipná a hodí se i pro jiné věkové kategorie, než napovídá obálka nebo možná lehce zavádějící anotace. Ano, je to o puberťácích, prvních láskách, prvních zklamáních, večírcích a dětech experimentujících s alkoholem a drogami, ale především je to o duševních chorobách, jež jsou v dnešní době čím dál tím aktuálnější, ale stále tabuizované, stigmatizované a často jsou brané na lehkou váhu. Tím, že před problémy zavřete oči a mávnete nad nimi rukou, rozhodně nezmizí.

Kromě toho, že kniha úplně volá po svém vlastním playlistu, jež by se k ní dobře poslouchal, je nesmírně poutavě a čtivě napsaná a bude vám připadat, jako byste seděli s kamarádkou, nebo mladší sestrou na kafi a nezávazně si povídaly. Čtení vám uteče, zasmějete se, budete šokováni a zděšeni, chvíli se budete bát a jindy si budete rvát vlasy frustrací z nejrůznějších důvodů. Mimoto ve vás příběh podnítí otázky a chuť to všechno s někým sdílet, probrat a prodiskutovat. Dostanete chuť vykřičet do světa, že vy to chápete a už nikdy nebudete zlehčovat OCD, agorafobii či posttraumatickou stresovou poruchu. Už nikdy nenabudete dojmu, že obyčejné „nebuď hysterická“ je to pravé řešení, jak někomu pomoci. Tahle kniha vám otevře oči a někam vás posune. Jakkoli tahle oddechově tvářící knížka může vypadat na první pohled banálně, těžko byste hledali opravdičtější beletristicky ztvárněnou zpověď. Přečtěte si to a dáte mi za pravdu.

95 %

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Slovart a jejich značce Booklab.
Share:

7. 4. 2018

Devět dní – Zuzana Strachotová

Ve světě, který ovládá Citadela, největší autoritou je víra v Boha a kněží, jež tento styl života propagují, příroda se proměnila v nepřátelskou divočinu a jediné bezpečí poskytují velká města, se sváří ctihodní věřící obyvatelé a Povstalci. Druzí zmiňovaní žijí nebo spíše přežívají v samostatných osadách, mimo hranice zákonů, zato nebezpečně blízko protolesa a brojí proti elitářství a slepému následování vize, kterou lze dle jejich názoru až příliš snadno vyvrátit. Největším nepřítelem Sabrie je kromě bezvěrců Růžová bouře, kterou ještě nikdo nedokázal přežít. Zájmy věřících hájí armáda a hlavně elitní jednotka Jestřábů. Pouze oni se odvažují vydat se lovit Povstalce do odlehlých končin mimo města, do oblasti možného působení Růžové bouře. Povstalci dělají, co mohou, aby přežili. Rabují, kradou léky a ukrývají se před nespravedlivým hněvem kněžích a sbírají síly. Jsou bezprostřední, nebojí se milovat své bližní či projevovat emoce a o Boží nedotknutelnosti pochybují. Kněží naopak vyznávají askezi, čistotu a neposkvrněnost. Brání se citům, rozptýlení, zábavě či hudbě a dotyk či milostný akt jsou považovány za špinavý zločin.

Povstalkyně Sera Trantorová je na útěku, neboť po ní pasou vykonavatelé boží vůle a hodlají ji násilím odvést do Citadely. Úkolu dovést ke spravedlnosti Seru živou se zhošťuje Lee Parker, jeden z nejmladších a nejtalentovanějších Jestřábů, jakého kdy Citadela vycvičila. Sera prchá do divočiny, kde umí přežít se stejnou jistou, jako trénovaní Jestřábi. Sera však netuší, že vede sebe i svého pronásledovatele do smrtící pasti. Lee a Sera jsou nucení uzavřít dočasné příměří, aby se pokusili stát prvními živoucími bytostmi, kteří budou moci vyprávět o skutečně podstatě Růžové bouře. Co se stane poté, co společně stráví devět dní v nelidských podmínkách, vystaveni neustálému psychickému nátlaku, pořád ve střehu a neochvějně přesvědčeni o své pravdě?

Debut Zuzany Strachotové s názvem Devět dní je velice slibným a podařeným prvním dílem budoucí několikadílné série. Jeho děj autorka zasadila do postapokalyptického světa se zplundrovanou přírodou a v podstatě totalitní diktaturou, jak už to tak bývá. Nadvládu zde drží náboženští fanatici a hrstka odvážných se připravuje na to, že se jim postaví a svrhne z jejich piedestalu. Pokud vám základní schéma příběhu zní povědomě, nenechte se zmást a odradit, protože opravdovou chuťovkou je to, jak je vše dovedně zpracováno, dobře vygradováno a perfektně promyšleno od začátku do konce.

Hlavními hrdiny nejsou žádní teenageři, ale skoro třicátníci, což je osvěžující změnou, oproti většině tematicky podobných knih, kde sotva odrostlé děti zvládají levou zadní naprosto nerealistické věci. Díky svému věku Sera a Lee už řeší trochu jiné problémy a v ději je tak prostor pro důležitější zápletky, než jsou pubertální výstřelky. Zaškatulkovat tuto knihu do jednoho žánru by bylo troufalé. Kromě propracovaného postapo fantasy světa nesmí chybět ani srdcervoucí romantická linka, které však díky absenci patetických scén a prvoplánově ubulených momentů budete fandit. Hrdinové jsou prostě sympaťáci, každý v nějakém ohledu, jsou dobře vycvičení a hlavně jsou to pořád jen lidi. Sera není žádná superžena, kterou nic nezastaví a Lee, ač je mu odmalička vymýván mozek, dokáže obdivuhodně kriticky přemýšlet.

Zuzana Strachotová mimo samotného příběhu věnovala velkou pozornost i důkladné propracovanosti a popisu světa a jeho fungování (jehož představení věnovala i kompletní webové stránky). První díl se tedy samozřejmě nese v duchu pronikání do speciální terminologie a základnímu představení geografie a zákonitostí. Jev Růžové bouře je originálním prvkem, který ještě příběhem zřejmě dokáže pěkně zacvičit i v budoucnu, protože ačkoli získáme základní představu, co zhruba umí, v rukávu spisovatelka jistě skrývá další překvapení, která se moudře http://www.devetdni.cz.

Devět dní je neuvěřitelně zdařilou prvotinou, jednou z těch knih, u kterých si musíte pohledem na obálku několikrát ověřit, že skutečně vzešla z českého pera. Kniha potěší milovníky detailně popsaných bojových scén, protože těch na stránkách opravdu není málo a jsou vymazlené do posledního úderu. Kromě toho autorka nechala svým postavám prostor se rozvinout a ideologicky se posunout, což v jistém smyslu přenáší fantasy příběh na reálnou úroveň.

Začátky kapitol jsou doplněny útržky jakýchsi deníkových záznamů nebo snad novinových sloupků, u kterých si ze začátku nemůžete být přesně jistí, kdo je má na svědomí a co zvěstují, nicméně v průběhu příběhu začnou dávat událostem další rozměr a rozplétají klubko záhad zase z trochu jiného konce.

Autorka čtenáře neochudila o dechberoucí romantiku, nervydrásající drama ani mučivě podrobné popisy masakrů a zranění. Na své si přijdou jak začátečníci v rámci žánru, tak ti, kdo stále v českých vodách nenacházejí dostatečně uspokojivý postapo nářez. Jak naznačuje celá kniha, ale zejména konec, máme se ještě na co těšit, protože Zuzana Strachotová zdaleka ještě nevyčerpala svůj potenciál. Na to bych vsadila kalhoty a půl království. Bez zaváhání.


90 %

Ráda bych touto cestou poděkovala autorce Zuzaně Strachotové a serveru palmknihy.cz za posyktnutí recenzního e-booku.
Knihu si můžete pořídit jednoduše na stránkách e-shopu palmknihy.cz nebo ereading.cz
Důkladně prostudovat svět Devíti dní můžete na webu www.devetdni.cz
Share:

27. 3. 2018

Spřízněné duše - John Marrs

Zapomeňte na seznamky a trapná první rande. Nyní je nalezení dokonalého protějšku jednodušší, než kdy dříve. Stačí odeslat svůj vzorek DNA a pomocí jednoduché analýzy a obrovské databáze vám firma specializující se na spojení skrz DNA najde vašeho dokonalého partnera. Není sice jasné, zda váš partner bude muž nebo žena, bude žít na stejném kontinentě jako vy, jedno je ale jisté, každému nakonec dokážou nalézt jeho perfektní protějšek. Tato metoda se může zdát bezchybná, má však jistá úskalí. Existující vztahy se najednou sypou jako domeček z karet, pokud se páry rozhodnout hazardovat se svým štěstím, a to ani nemluvíme o tom, kdo všechno do databáze může svůj vzorek DNA poslat. Randění nikdy nebylo snazší. Stojí však nalezení dokonalého protějšku za všechna rizika?

Vyprávění se ujímá hned pět lidí, kteří mají něco společného se spojením skrze DNA. Čerstvě rozvedená Mandy, která si prošla peklem a přišla o sebevědomí, psychopat Christopher, jež si stanovil troufalý cíl, aby se dostal do dějin a učebnic, beznadějná romantička Jade, co věří v pravou lásku, šťastně zasnoubený Nick, plánující svatbu a rodinu s dívkou svých snů a Ellie, cílevědomá podnikatelka, cynicky rezignující na hledání partnera, který by jí vyhovoval. Každý dostane svůj prostor v jedné z pravidelně se střídajících kapitol a vypráví svůj dílek samostatně proudícího příběhu. Každá z linek funguje odděleně, ale proplétají se v dokonalé harmonii. Zpočátku se počet postav může zdát zastrašující a čtenář snadno propadne zoufalství, že vlastně neví, kdo je kdo, ale vzhledem k tempu, jakým se příběh odehrává, se rychle adaptujete. Navíc se velice záhy dostanete do začarovaného kruhu. Kapitoly jednotlivých postav končí tak napínavě, že chcete okamžitě pokračovat s nimi, ale na cestě vás brzdí čtyři další, kteří nicméně mají stejně dechberoucí závěry kratičkých exkurzí do jejich vlastních dějových rovin, takže i s nimi chcete pokračovat a zkrátka nepřestanete číst, dokud neotočíte poslední stránku.

Spřízněné duše jsou thrillerem na slovo vzatým se slušně lákavým aspektem podobajícím se zatím pouze science fiction. Autor rozehrává perfektní hru na všech frontách a vy nikdy nevíte, co čekat a těšíte se ze všech kontrastů životních stylů, cílů, tužeb a osudů hrdinů. John Marrs skvěle vystihuje nejrůznější povahy a soustředí se na nejniternější myšlenky, nejintimnější pocity a nejskrytější přání. Staví své hrdiny před obtížná životní rozhodnutí, hází jim klacky pod nohy, ale dává jim i sílu poprat se se všemi překážkami, jež staví mezi ně a jejich spřízněnou duší.

Kapitoly samotné jsou tak krátké, že vám jednoduše nedají jinou možnost, než číst bez přestání a značně celý průběh zrychlují. Tempo, s jakým se osudy postav proměňují, vás zastihne totálně nepřipravené a každý zvrat si budete brát málem osobně. Oblíbenost jednotlivých postav se během čtení mění jako na běžícím pásu a vy nikdy nedokážete říct, čí příběh vás zrovna baví nejvíc ze všech. Každá z linek by vystačila na samostatnou knihu, ale propletená pětice působí v jedné bichli tak nějak správně.

Ocenění náleží i řemeslnému zpracování samotné knihy jako takové, protože jsou to právě roztomilé detaily, jež dělají výtisk zapamatovatelným. Do kapitol jsou vloženy maličké oddělovací obrázky, znázorňující kam se vztahově daná postava ubírá a právě takové drobnůstky vás mile pohladí po duši pokaždé, když na ně narazíte. 

Před čtením vás možná bude děsit rozsah knihy, ale to není nic proti tomu, jak budete po dočtení smutní, že toho není víc. Ne proto, že by zakončení nebylo dostačující, ale jednoduše proto, že nebudete chtít tenhle svět opustit. Byť do něj dostanete jen krátký náhled, Marrsův styl se vám dostane pod kůži a vy budete chtít víc. Víc z něj, víc z jeho fantazie, víc myšlenek, nápadů a překvapení. Spřízněné duše zabaví každého, koho v thrillerech baví psychologie a vztahy. Marrs však samozřejmě nezapomíná ani na napětí, gradaci děje až na mez únosnosti a konečné parádní rozuzlení, které na sebe nechá náležitě čekat. Spřízněné duše nepřehlédněte, ať už jste vy tu svou našli, nebo teprve hledáte.
90 %
Share:

20. 3. 2018

Poslední paní Parrishová - Liv Constantine

Amber Pattersonová je šedá myška, na které žádný pohled nespočine dvakrát. Teď má ale plán, jak to konečně změnit. Pro jeho uskutečnění si vybrala dokonalou rodinu Parrishových. Nádherná a ušlechtilá Daphne má vše, o čem Amber kdy snila. Bohatého, krásného a mocného manžela, obrovský dům, peníze na nákupy zbytečně předraženého luxusního zboží, ohromný dům a pohodlný život. Amber se lstí snadno vetře do její přízně, stává se Daphneinou důvěrnou přítelkyní. Postupně se čím dál tím více přibližuje k tomu, o koho ji ve skutečnosti jde, totiž k Jacksonovi Parrishovi. Úspěšnému, prudce elegantnímu, vlivnému muži jejích snů, kterého hodlá získat pro sebe stůj co stůj. Jenže i na ni na cestě za vytouženým štěstím čekají překážky a nečekaně odhalují pečlivě skrývaná tajemství z minulosti, která by snadno mohla udělat velkou čáru přes Ambeřin pečlivě připravený rozpočet.

Amber je cílevědomá, bezpáteřní žena, která si v jednom kuse stěžuje na svou nudnou nenápadnost, pro kterou ji všichni vždycky přehlíželi, nicméně ji velice šikovně využívá ve svůj prospěch. Systematicky si jde tvrdě za svým snem, vynakládá na jeho proměnu ve skutečnost obdivuhodné úsilí a nechybí jí ani pořádná dávka nutné trpělivosti. Jako šelma čeká na vhodnou kořist i okamžik a když obojí nalézá, rozehrává hru, která se zanedlouho stává dvojsečnou zbraní. Sociopatická osobnost bez emocí, výčitek a empatie je jí ve zlovolném plánu taktéž k užitku a ona s lehkou dávkou naivity bezmezně věří sama v sebe a v to, že dokáže nemožné. Rozdělit dokonalý pár, kterým Jackson s Daphne bezpochyby jsou.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Domino.
Share:

18. 3. 2018

Milostný trojúhelník s překvapením (Ví o tobě - Sarah Pinborough - audiokniha)

Louise donedávna ke štěstí naprosto dostačovala role rozvedené matky samoživitelky, která žila jen pro svého malého Adama, toho nejhodnějšího chlapečka pod sluncem. Poté co ji manžel už před drahnou dobou podvedl a opustil, ale sama uznala, že už je čas začít trochu žít a udělat něco čistě pro sebe. Rozhodnutí se jí však velmi rychle stává osudným. Pár neuvážených skleniček v baru vedoucích k polibku, se jí postaralo o krušný následující pracovní den, když se z náhodné známosti z předchozí noci vyklubal její nový šéf, honosící se navíc dokonale překrásnou manželkou po svém boku. David a Adele jsou pro sebe jako stvořeni, ale Louise to přes morální kocovinu k Davidovi stále táhne, ačkoli tuší, že zaplést se se ženáčem je ten nejhorší nápad vůbec. Situace se navíc komplikuje i tím, že nečekaně navazuje přátelství s křehkou a zranitelnou Adele a dostává se tím do nejpodivnějšího milostného trojúhelníku, jaký si dovedete představit.

Na vzniku audioknižní verze mysteriózního psychothrilleru Ví o tobě, se podílelo hned několik známých jmen. Helena Dvořáková, Simona Postlerová, Jakub Hejdánek a Ivana Jirešová se čtení zhostili s profesionalitou sobě vlastní a dokonale se vžili do charakterů, kterým propůjčili svůj hlas. Dojem nevinné křehké víly Adele skvěle kontrastoval se střízlivě vyrovnaným projevem Louise, která v životě už něco zažila. Kapitoly z Adelina sešitu pak byly čteny senzačně odosobněným, unylým a nezúčastněným hlasem, který dobře odlišoval období „Tehdy“ od vyprávění ze současnosti. Záměrně nafrněný hlas Jakuba Hejdánka byl pro jeho roli také vybrán bravurně.

Kniha Ví o tobě se díky své formě se střídajícími se pohledy pro audioknižní zpracování přímo nabízí a Audiotéka ve spolupráci s Bookmedia se díky povedenému obsazení o skvělou interpretaci napínavého příběhu postarala přímo senzačně. Plynulý průběh čtení není přespříliš přerušován zvukovými efekty, pouze mezi jednotlivé kapitoly je vložena střízlivá mezihra, která přirozeně odděluje vyprávění jednotlivých postav a dodává textu ještě mysterióznější nádech, než o který se postaralo samotné téma.

Nadpřirozený aspekt příběhu dodává na záhadnosti a okamžitě se stává přidanou hodnotou obyčejného psychothrilleru. Autorka dovedně pracuje s psychologií všech svých hrdinů. Co se může zdát jako prvoplánová vztahovka, stojící na ubohém milostném trojúhelníku se v průběhu pronikání do děje proměňuje v naprosto neuvěřitelně zamotaný příběh plný tajností, dramatu a záhad. Jakmile společně s Louise zjišťujete, že s manželstvím Adele a Davida není vše tak docela v pořádku, jste nenávratně ztraceni ve vlnách příběhu a nemůžete jinak, než poslouchat dál. Stále máte co dělat, abyste zůstali u normální rychlosti a nezkoušeli samou zvědavostí přeskakovat kapitoly. Veškeré milostné vztahy jsou tu toxické a nebezpečné, ale jakmile si to aktéři uvědomují, už není cesty ven. Prolínání minulosti a současnosti, střídání pohledů v těch nejnapínavějších okamžicích a neuchopitelnost jednoho z hlavních aspektů knihy staví Ví o tobě na žebříček nejlepších thrillerů zatraceně vysoko.

Autorka si hraje s úhly pohledu, nahlíží na životy ostatních z různých perspektiv a jen staví na odiv to, jak snadno člověk někoho odsoudí, aniž by o něm cokoli věděl. Sarah Pinborough vypichuje, jak funguje lidská mysl, jak si vždy za každou cenu snažíme zachovat zdravý rozum, jež sám sebe často obelhává, a naše činy navenek mluví samy za sebe zase naprosto jiným hlasem.

Zatímco posloucháte čím dál tím víc šokující příběh, v hlavě se vám honí jedna teorie za druhou, každá zase o něco bláznivější než ta předchozí. Nad konečným rozuzlením vám zůstává rozum stát a ještě pěkných pár týdnů jej z hlavy nedostanete, ani kdybyste chtěli. Autorka si s vámi celou dobu hraje na kočku a myš, až se cítíte naprosto popletení, ale vy se ochotně necháte, protože to je přesně ten pocit, který od správné knihy tohoto žánru čekáte. O Ví o tobě nebylo slyšet zdaleka tolik, kolik by si zasloužilo. Přitom dalece vyčnívá nad řádkou thrillerů psaných jako přes kopírák. Tento příběh má něco navíc, a i když vám to bude zpočátku připadat přitažené za vlasy, postupem času na to přistoupíte, až nakonec tu myšlenku vůbec nedostanete z hlavy, což to je něco, co dovede jen skvěle napsaná a promyšlená kniha. A tou Ví o tobě bezpochyby je.
90 %

Ví o tobě seženete na webu audioteka.cz
Za poskytnutí audioknihy k recenzi bych tímto ráda poděkovala webu audioteka.cz
Share:

17. 3. 2018

Konec léta - Anders de la Motte

Jednoho srpnového dne před dvaceti lety zmizel beze stopy pětiletý chlapec. Bylo zorganizováno ohromné pátrání, ale nikdo nenašel nic víc, než maličkatou modrou botu uprostřed kukuřičného pole. Tím se boří poměrně optimistický předpoklad, že chlapec zabloudil a policie chtě nechtě musí pracovat s hypotézou únosu. Podezřelý je nasnadě. Známá firma, arogantní Tommy Rooth s trestním rejstříkem, za který by se nemusel stydět ani profesionální zločinec, je trnem v oku policii i mnoha obyvatelům městečka. Hlavní vyšetřovatel Månsson má však o jeho zapojení v Billyho zmizení pochybnosti, což Tommymu hraje do karet. Dnes, dvacet let poté, se Billyho sestra Veronika vrací do práce a staví se znovu na vlastní nohy po další z řady svých náročných životních přešlapů a kolotoče smůly. Na její skupinovou terapii dorazí neznámý muž, který začne vykládat o svém nejlepším kamarádovi z dětství, který kdysi beze stopy zmizel.

Veronika je konfrontována minulostí a zasáhne ji to tvrději, než by čekala. Na své dětství se v posledních dekádách snažila zapomenout, ale někteří kostlivci ze skříně zkrátka nezmizí.
Terapeutka Veronica si změnila jméno a odstěhovala se šest set kilometrů od rodného městečka a s vlastními démony minulosti a nekonečným zármutkem se vypořádává svou vlastní terapií. Smutek a zoufalství ostatních má pro ni blahodárné účinky a čerpá z nich sílu a klid. Alespoň do chvíle, kdy se objeví záhadný a pohledný Isac, který začne vyprávět podivně povědomé příběhy o svém dětství. Ve Veronice vzbuzuje zvědavost, a i když ví, že to není dobrý nápad, snaží se zjistit o Isacovi něco víc. Mohl by být tento mladý muž klíčem k získání rozřešení pro její rodinu, nebo je jeho pronásledování cestou do pekel?

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Knižní klub.
Share:

11. 3. 2018

Do posledního dechu - Robert Bryndza (Erika Foster #4)


Ošklivě pořezaná a znetvořená mladá dívka je nalezena nacpaná v kontejneru na odpadky. Erika Fosterová spěchá na místo činu, ačkoli tento případ nespadá pod její kompetenci. Něco jako pravidla ji však ještě nikdy nezastavilo a ona se na vlastní pěst pouští do pátrání a okamžitě nachází souvislost s obdobným případem, jež nebyl nikdy vyřešen. Erika k vlastnímu překvapení získává místo ve vyšetřovacím týmu a spolu s Petersonem, Mossovou a Johnem se naplno oddává polapení vraha, který si své oběti podle všeho vyhlíží na Facebooku. Ani kdyby se jednalo o první oběť zvráceného násilníka, nebrala by to Erika na lehkou váhu, ale když se pokusí o stejné zvěrstvo potřetí, začíná si to naše detektivka brát osobně. Erika opět odsouvá svůj osobní život i zdraví stranou a je přesvědčená, že to bude právě ona, kdo se na konci bude pyšnit dopadením viníka.

Erika Fosterová se rozhodla změnit místo poté, co nebyla povýšena na superintendanta a už nepatří do Týmu pro vyšetřování vražd. Nyní si odbývá rutinní a nudnou práci v Projektovém týmu a sezení v kanceláři jí začíná pomalu, ale jistě začíná lézt na mozek. Když se objeví tělo mrtvé dívky v popelnici, nedokáže odolat a vydává se na místo činu, ačkoli už s touto prací nemá mít nic společného. I přesto, že Erika paličatě odmítá respektovat autority, její nadřízení jsou nuceni uznat, že podává skvělé výkony a jsou nad její neposlušností ochotní opět přivřít oči. Erika je proslulá tím, že se s nikým nemaže, nezáleží jí na tom, co si o ní myslí její okolí a je ochotná pro svou pravdu jít přes mrtvoly. Se současným superintendantem Sparksem příliš nevychází, ale jelikož je to právě on, kdo stojí mezi ní a její šancí plně se podílet na vyšetřování, pokusí se alespoň dočasně složit zbraně. Jenže někdy je už na takové věci bohužel trochu pozdě.

Robert Bryndza se již počtvrté vrací se svou povedenou postavou zapálené tvrďačky Eriky Fosterové a opět zaujímá čtenáře zápletkou, která se víc než reálně dotýká každého rodiče, ale i všech, kdo mají svůj účet na sociálních sítích. Bryndza zvedá varovný prst pro všechny důvěřivce, kdo o sobě prozrazují až příliš, aniž by se zajímali o to, kdo všechno s k informacím může dostat a upozorňuje na to, že zdání může klamat, tím spíš ne internetu, kde se každý může stát kýmkoli a vy nikdy nevíte, kdo sedí u klávesnice, ze které vám chodí zprávy. Ani tentokrát se autor nedrží zpátky, co se týče velmi obrazotvorných popisů míst činu a bolestí a brutalitou prošpikovaných scén. Bryndzovy detektivky zkrátka nejsou nic pro útlocitné povahy se slabým žaludkem. Autor se s ničím nepáře a tím tvrději na čtenáře dopadá reálný základ, na němž jsou ve fiktivních situacích jeho zápletky postaveny.

Do posledního dechu nikterak nezaostává za ostatními díly. Právě naopak. Jelikož se již čtenář stihnul se všemi našimi oblíbenými hrdiny sžít, jako by je sám znal, prožívá mnohem více i jejich osobní životy, které Robert Bryndza na pozadí zločinu nenápadně, ale průběžně posouvá stále dál. Nyní už bychom za Eriku a její pomalu znovunalézané štěstí nejraději dýchali a při sebenepatrnějším náznaku jejího opětovného couvání na ni v duchu křičíme, aby si konečně dovolila vymanit se ze své ulity a podvolila se nevyhnutelnému.

Kromě vyšetřování samotného, má čtenář možnost v přímém přenosu sledovat i kroky vraha, jehož totožnost je čtenáři odhalena již v počátcích, čímž se pátrání stává ještě bezútěšnějším a zoufalejším, neboť vy víte, zatímco detektivové zoufale tápou. Předvídat, co se stane a co ještě autora během psaní napadne, by od vás bylo troufalé a hádání pachatele jako takového tady odpadá. Přesto se můžete pokusit předjímat děj, který vás však dokonale ohromí, ať už jste jakkoli mazaní či máte prostě detektivky v malíku.

Pokud již jste fanoušky Bryndzových knih, ani na počtvrté vás jeho představivost a fantazie nezklame. Do posledního dechu se bude líbit zejména fanouškům Nočního lovu, kterému se podobá právě díky dějové lince z pohledu pachatele. Máte-li rádi detektivky, kde jeden policista výrazně převyšuje všechny ostatní a díky svým dedukčním schopnostem, vytrvalosti a nebojácnosti jde do všeho po  hlavě, Bryndzovy knihy jsou pro vás to pravé. Knihy je lepší číst v pořadí, ve kterém vyšly, ale pokud se rozhodnete začít dílem Do posledního dechu, nebudete litovat a hlavně nebudete moci jinak, než popadnout všechny předchozí a budete rádi, že je máte ještě před sebou. Nás ostatní totiž nemine nekonečné napjaté čekání na další díl. Tenhle britský sympťák trvale žijící na Slovensku si vás podmaní nejen skvěle vykreslenými a dostatečně zajímavými postavami a vraždami nešetřícími krví, ale i konzistencí své tvorby a vyvážeností jednotlivých dílů. Bryndza si zkrátka na přešlapy a slabší díly nehraje. Všechny jeho knihy jsou srovnatelně dobré a on se nikdy neopakuje. Robert Bryndza zkrátka umí a vy jeho knihy potřebujete ve svém životě. Jednoznačně a okamžitě, na to vemte jed.


90 %

Do posledního dechu vychází již 15.3. a už nyní si můžete knihu předobjednat, nebo si dokonce přečíst prvních pár kapitol! 
Do posledního dechu mohou seženete jednoduše na webu nakladatelství Grada!

Za možnost si knihu přečíst ještě před vydáním moc děkuji nakladatelství Cosmopolis z nakladatelského domu Grada!
Share:

4. 3. 2018

Malinka – Dita Táborská

Jednoho zimního dne se drogově závislé matce bez dokladů narodila holčička. Přesto, že přišla na svět v porodnici, stala se úředně nalezencem bez jména a s poloprázdným rodným listem. U soudu děvčátko dostalo jméno Milena a ujali se jí Ina s Jaromírem, pár, který již měl dva vlastní syny, ale přesto se rozhodl adoptovat. Z Mileny se stala Malinka a oni se o ni starali jako o vlastní. Malka se však jako vlastní nikdy necítila a dávala to rodičům pěkně sežrat. Nyní, o více než dvacet let později se Malinka sama ocitá v hraniční životní situaci a hledá poslední dílek skládačky své vlastní identity, než bude sama matkou proti své vůli. V jiné části Prahy žijí Alice s Romanem, kteří bytostně touží po dítěti, ale nedaří se jim počít. Rozhodují se pro adopci, ale během zdlouhavého procesu se vše komplikuje.

Malinka měla drsný start do života. Dítě cítí, že je nechtěné, tím spíš, že se k němu matka ani nepřizná, natož aby jej vychovala. Malky se však ujala milující rodina. Ina s Jaromírem si dali záležet, aby nedělali rozdíly mezi vlastními dětmi a adoptovaným děvčátkem, nicméně se tomu samozřejmě nevyhnuli, i když v opačném smyslu, než by člověk čekal. Malinka byla náročná. Potřebovala více péče a pozornosti. Malce vždycky všechno prošlo. Dělala problémy, nedošla ani k maturitě, nikdy se rodičům neodvděčila za to, co pro ni udělali. Je to sobec a nedokáže lásku přijímat ani opětovat. Přelétá od jednoho plytkého vztahu k druhému a muže v podstatě využívá jen na jedinou věc. Má vztek na svět i sama na sebe. Je sama a vždycky bude uzavřená ve své utkvělé představě. Její rodiče to špatně snáší. Obzvláště Ina, která Malce dala všechno.

Malinka je velmi vydařenou a působivou prvotinou Dity Táborské. Je to příběh o mateřství ve všech jeho podobách, o hledání identity, o vztazích rodinných i milostných, o problematice adopce, o nevěře i o oddanosti. První co vás upoutá je neskutečně půvabný a líbezný jazyk. Dita Táborská si v každé větě hraje se slovy, doslova se s textem mazlí a jakoby mimochodem vzdává hold kráse češtiny. S naprostou otevřeností píše o tématech, o nichž se v beletrii málo mluví, ale s plíživou samozřejmostí se nás dotýkají. Malinka se současně čte velmi lehce, díky vydařenému a úplně odlišnému spisovatelskému stylu a zároveň vás zaráží svou hloubkou a bolestné pasáže vás brzdí v rozletu, nutí k zamyšlení a rmoutí vás svou bezprostřední syrovou opravdovostí.

Dita Táborská se zabývá vztahy a podobně jako většina českých autorů si neodpouští zejména to co je s nimi špatně. Nešetří nevěrou, své ženské postavy nutí k potlačení přirozenosti, kterou naopak u mužů dostává do popředí. Ženy se perou se ztrátou důstojnosti, zatímco muži bez skrupulí hází výčitky svědomí za hlavu. Mnohokrát si o hrdinech pomyslíte, že jsou pitomci, ale záhy se na vás z druhé strany vyřítí argument, který vás zpraží, a vy se cítíte, jako by vás někdo přistihl při něčem nemístném. Autorčin hlas se ocitá přímo ve vaší hlavě a vy uvažujete, jak je možné, že někdo tak dopodrobna a výstižně dokáže pokrýt tak širokou škálu témat. Ústřední problematikou není ani tak adopce samotná, jak by se zpočátku mohlo jevit, ale spíše jakési zamyšlení nad tím, na kolik je za povahu člověka zodpovědná genetika a co lze ovlivnit výchovou.

Dita Táborská je dalším důkazem toho, že současná česká literatura nijak nestagnuje, naopak, má smysl jí věnovat zvýšenou pozornost a v záplavě lákavých zahraničních jmen, která dennodenně zahlcují knižní trh ji nezatracovat. Jediná věc, kterou lze z mého pohledu knize vytknout je jakýsi všudypřítomný Boží aspekt, který se k příběhu nehodil. Dá se brát jako bytostná součást Malky, jistý kontrast k její povaze, nicméně tato linka působí lehce nedotaženě.

Autorka na každé straně ukazuje, jak nejvíce ubližujeme těm, které nejvíce milujeme a že ne vždy účel světí prostředky. Povedeně jsou vykreslené i postavy obou Malčiných bratrů, ke kterým si najdete cestu rovněž, i když ke každému z jiného důvodu. Pokud vás příběh jako celek nedojme, slzička možná ukápne u některého ze tří epilogů, které jsou nabité možná nejsilnějšími momenty celé knihy. Malinka je plná pasáží, které si založíte a budete se k nim rádi vracet. Je naplněná myšlenkami, které vás donutí přehodnocovat názory, ponoukne vás k tomu, abyste si víc zjišťovali, bude vás pronásledovat ještě pěkných pár dní a nedá vám spát, dokud problematiku neprodiskutujete s dalším čtenářem. Malinku bych doporučila dospělým čtenářům, kteří hledají knihy, jež nejsou povrchní. Těm, kteří rádi dávají šanci prvotinám. Všem, kdo se rádi nechají překvapit. Každému, kdo se rád u čtení zamýšlí. A především tomu, kdo má pochopení.
80 %
Share:

3. 3. 2018

Medvědín - Fredrik Backman

Medvědín je odlehlé městečko na hranici lesa, které žije hokejem. Medvědín samotný však upadá. Pracovních míst ubývá, stejně tak jako občanské vybavenosti. Cizí lidé sem zajedou, jen pokud zabloudí a o turistu by tu člověk nezavadil. Přesto tu ještě stále mají být na co hrdí. Ve svém ošuntělém stadionu, který by zasloužil rekonstrukci, mají jeden z nejslibnějších juniorských hokejových týmů, který se probojoval na vrchol hokejového mistrovství a jen dvě vítězství ho dělí od vysněné slávy a věhlasu, jež by mohly znamenat změnu k lepšímu pro všechny obyvatele města. Vítězství týmu by přilákalo sponzory, a možná by se dokonce rozhodlo o založení nového hokejového gymnázia a zavedení pořádné silnice, která by do města přivedla dopravní a turistický ruch i talentované sportovce z okolních měst. Osud městečka závisí na výsledku hokejového utkání a nikdo z juniorů nikdy nebyl pod větším tlakem.

Peter, bývalá Medvědínská hokejová hvězda, která to dotáhla do NHL je nyní sportovním ředitelem a na výsledku posledních zápasů mistrovství závisí on i celá jeho rodina mnohem víc, než kdokoli jiný. Hokej je jeho život a i když jeho nejbližší nadšení z tohoto sportu jako jedni z mála Medvědínských příliš nesdílí, přesto si všichni byli vždy ohromnou oporou, ať se jednalo o jakýkoli z jejich snů. Naštěstí má Peter v juniorce Kevina, chlapce s talentem od boha, který bruslí se stejnou samozřejmostí, jako dýchá a nikdy nemine branku, ať se na ledě děje cokoli. Kevina zná ve městě každý. Dívky by chtěly být s ním, chlapci zase jako on. Kevin chce jen hrát hokej. Tedy většinou. Oproti tomu Amata nezná nikdo. Žije či spíše živoří v chudší části města a nikdo se na něj nikdy nepodívá dvakrát. Přitom Amat touží pouze po jediném. Nasadit si brusle, vzít do ruky hokejku a hrát. Jediné co může dělat je však dřít do úmoru sám a neoficiálně a snít o tom, co se obyčejným klukům v jeho společenském postavení nestává.

Fredrik Backman se dotknul srdcí již mnoha a mnoha čtenářů na celém světě svými předchozími knihami a ani u Medvědína tomu nebude jinak. Sice zde chybí typicky mrzoutská Backmanovská postava, ale autor se tentokrát více soustředí na dynamiku celého města, než na jednotlivce. V jeho podání stojí každý životní příběh za rovnocennou pozornost a i ty nejokrajovější postavy dostávají svůj prostor. Postav je v Medvědíně opravdu hodně a mnoho z nich dostanete šanci poznat opravdu dopodrobna a jejich životní osud je rozpitván na maličkaté částečky. Kniha začíná tím, že kdosi na někoho namíří zbraní a zmáčkne spoušť a vy celou dobu úzkostlivě čekáte, kdo to má od začátku spočítané, protože si nedovedete představit, že by Backman jedinou ze svých pracně stvořených postav nechal jít.

Backman se dotýká zásadních témat jako je homosexualita, národnostní menšiny, diskriminace, rasismus, předpojatost a zpátečnictví. Svým postavám demonstrativně vkládá do úst názory na tyto zásadní otázky, které se nápadně podobají komentářům primitivů všeználků v internetových diskuzních fórech, kteří nejhlasitěji vykřikují svoje pravdy bez zamyšlení se nad vším do důsledků. Backman na tomto fenoménu krásně ukazuje, jak se snadno lidé přiklánějí na stranu, kde je to jednodušší, kterou reprezentuje to, v co oni věří, bez ohledu na to, kde je pravda a bez toho, aby se obtěžovali vyslechnout názor protistrany, případně si udělat názor zcela vlastní. Uchýlíme-li se ke zobecnění, stádovitost lidské povahy je nekonečná a pro Medvědínské hokejové fanatiky to v tomto případě platí dvojnásob. Autor se neustále vrací ke klíčovým myšlenkám, zasazuje postavy do modelových, přesto povědomě každodenních situací a obhajuje tím svá stanoviska. Kromě negativně laděných záležitostí ale ukazuje i to, že ti, kdo nedostali nikdy v životě nic zadarmo, jsou nejzásadovější a budou klidně riskovat vše, po čem celý život toužili jen proto, aby udělali správnou věc, nebo že nevinná oběť je často nakonec tím nejsilnějším a nejstatečnějším člověkem.

Po celou dobu čtení jste napjatí, kam to všechno směřuje, ale není to rozhodně vaše jediná starost. Kniha by si vystačila sama o sobě, jako sonda do jádra jednoho opuštěného a svým způsobem zmanipulovaného městečka, kde všechno souvisí s hokejem a pro některé obyvatel je každá situace pouze černá nebo bílá a nikomu se nechce pídit po pravdě pro případ, že by se jim nehodila do krámu. Kniha je jako jeden dlouhý komentovaný zápas, kde má každá akce svůj skrytý význam a čtenář musí sám hledat mezi řádky. Hokej je tu metaforou i realitou a číst Medvědín je jako ten moment, kdy vstupujete na led. Máte pocit, že jste si absolutně jistí, co se bude dít, ale přesto můžete podklouznout. Na lede není jisté nikdy nic, ani to, že bude spravedlnosti učiněno za dost. Pokud tento zimní sport nemáte rádi, nezoufejte. Jste na tom jen stejně jako část obyvatel Medvědína. Prostě ho musíte přežít, protože od otevření knihy je vaší pevnou součástí, ať už chcete nebo ne.

Backman využívá všech nástrojů, které vás nutí číst dál a dál, bez ohledu na to, zda máte čas, nebo ne. Kapitoly zakončuje tak šikovně, že prostě nelze zavřít knihu a pokračovat jindy. Navíc často využívaná citoslovce „prásk-prásk-prásk“ vyvolávají dojem odpočítávání, kdy konečně dojde ke kýženému zlomu a k tomu všemu se vám otevírá nůž v kapse z toho, že nedokážete uvěřit, jak moc hloupí a omezení lidé mohou být a vy zkrátka čekáte, kdy se objeví někdo, kdo se odváží jít proti proudu a nenechá se zviklat ve svém střízlivém a zdravém názoru.

Medvědín je kniha o lidech s velkým srdcem, úctou k rodině a přátelství. Je to příběh stojící a padající na týmovém duchu. Své místo tu má zrada i bolest, láska, přátelství, loajalita, upřímnost k sobě i k druhým a v neposlední řadě obětavost. Medvědín s jeho půvabným a opravdovým stylem prostě musíte číst, ať už jste nebo nejste fanoušky Backmanových knih a ať už máte rádi hokej, nebo je vám lítání po ledě za pukem úplně ukradené. Medvědín vám nesmí uniknout, protože knih s poselstvím je v takto odlehčeném žánru opravdu málo a Medvědín poselství má a vy o něm ještě pěknou chvilku budete přemýšlet. To si teda pište.

90 %

Za knihu poskytnutou k recenzi bych ráda poděkovala internetovému knihkupectví Knihcentrum.cz
Pokud byste knihu chtěli zakoupit, můžete tak učinit zde.
Share:

24. 2. 2018

Machinace - Hayley Stone

V jednom takovém boji umírá i velitelka Rhona Longová. Ona má však plán. Vrací se jako klon. Je téměř dokonalou kopií sama sebe, ale v jejích vzpomínkách zejí znepokojivé díry. Rhona musí okolí i sama sobě dokázat, že je stejná jako dřív. Musí porazit stroje a vrátit svět do stavu, kdy bylo ještě vše v tom nejlepším pořádku, ona stála spokojeně po boku svého přítele a planetu neterorizovaly inteligentní obří masy kovu.

Rhona Longová byla před svou smrtí symbolem a tváří odboje. Motivovala přeživší a byla proslulá svou odvahou. Měla milujícího přítele a chápavého nejlepšího kamaráda. Bojovala za svobodu a za své přesvědčení položila život.

Teď se vrací jako klon. Úplně stejná a přece jiná. Žije ve svém vlastním stínu. Přítel ji odmítá a její návrat k Rhoninu údivu nekvituje s očekávaným nadšením. Rhona nedokáže pochopit, proč tomu tak je. Trochu světla na situaci vrhne až její kamarád Samuel, zádumčivý vědátor se srdcem na dlani, který jí naopak byl vždy naprosto neochvějnou oporou.

Když do rukou popadnete Machinaci, očekáváte nervydrásající robokalypsu plnou akce a epických bitev. Místo toho je to crossover potácející se na hranici puberťácké dystopie a dívčím románkem na pozadí lákavého sci-fi pozlátka, které však není tak podstatné, jak by se slušelo. Hrdinové nejsou teenageři, ale dostává tu prostor i jistá forma milostného trojúhelníku a kniha je vůbec po většinu trvání spíš vztahovkou, zasazenou do apokalyptických kulis pro okrasu a odlišení od stovky podobných knih.

Samotné ústřední téma, kterým je vzpoura strojů, není vůbec vysvětleno a čtenář není ani minimálně uveden do situace. Neví se, proč se stroje vzbouřily, neví se, co jsou stroje zač, jestli je to banda splašených toustovačů a vysavačů, nebo jsou to Terminátoři, a jak a z jakého důvodu vůbec došlo k vynálezu podobných inteligentních robotů.

Příběh jednoduše pouze klouže po povrchu. Jedná se v podstatě o jednotlivé epizody odehrávající se ve světě řítícím se do záhuby lidským přičiněním, bez větších souvislostí, nápaditých důvodů a vysvětlení. Samotný svět je též popsán velmi vágně. Příběhu chybí kontinuita a nějaký sjednocující řád, který by zajistil plynulost příběhu. Postavy v podstatě nemají minulost, neznáte pořádně okolnosti toho, proč se všechny popisované hrůzy dějí a nemáte důvod postavám nějak zvlášť fandit v boji proti neporazitelným monstrům. Machinace zkrátka nepřináší nic nového a je to spíš taková začátečnická holčičí sci-fi pro nenáročné. Zapálení fanoušci žánru si knihu příliš neužijí a žádnou originalitu v ní neobjeví.

Rhona je jednou z těch hrdinek, ke kterým můžou mladší holky vzhlížet. Je neohrožená, ale dokáže uznat vlastní zranitelnost, je inteligentní, ale umíněná, citlivá i obětavá a cení si přátelství. Hodnoty má v hlavě parádně srovnané, ale některé promluvy jí prostě nebaštíte.

Autorka celkem umí psát. Mimo své lásky ke klasickému sci-fi, které zjemnila a zjednodušila, využívá v knize i své druhé domény a tou je němčina. Multikulturní složení hlavních hrdinů doplňuje německý sympaťák, který ve vypjatých chvílích přechází do rodného jazyka. Překlad pak mohou čtenáři pouze hádat díky vlastním znalostem, nebo z kontextu.

Machinace je na to, jak se tváří jako pořádná sci-fi nakládačka, nedostatečně akční a těžce nedotažená. Móresy hlavní hrdinky by se mohly měřit s reprodrozdem z Hunger games a v momentě, kdy milostné pletky převažují nad všudypřítomnou válkou mezi lidstvem a vraždícími stroji, zkrátka ztratíte důvěru v autorčiny záměry.

Obrovský potenciál byl bohužel promrhán, přitom by se dal snadno napravit několika stránkami o počátcích války, vysvětlením, co jsou stroje vlastně zač, kam se poděli všichni lidé, jestli je planeta absolutně zplundrována, nebo má ještě naději na záchranu.

Cílovou skupinou jsou určitě dívky, které mají ze sci-fi trochu strach a nechtějí se hned pouštět do osvědčených klasik. Knihu nelze zcela odsoudit, ale bohužel se ani nedá říct, že by byla nějak zvlášť zapamatovatelná. Autorce psaní jde, jen potřebuje vybalancovat pravou rovnováhu mezi žánry a naučit se dodat příběhu tu pravou plynulost, aby se četl sám, tak jak to u sci-fi šíleností máme rádi.

60 %

Recenze byla napsána pro web zeedee.com
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji albatrosmedia.cz
Share:

20. 2. 2018

Řez - Vicki Pettersson

Kristine Rushová a její snoubenec Daniel se vydávají na cestu skrz rozpálenou Mohavskou poušť, z Las Vegas do Lake Arrowhead, aby ve snobském sídle Danielovy rodiny oslavili 4. července. Na jediné zastávce, kterou během jízdy udělají, aby se Kristine převlékla do něčeho, co její puntičkářská tchýně bude považovat za dostatečně vhodné, však Daniel beze stopy zmizí z prázdného odpočívadla. Kristine je napadena neznámým mužem a následně dostává pokyny k záchraně lásky svého života. Musí se vydat na strastiplnou pouť nehostinnou pouští a následovat cestu, kterou vydláždil psychopat, který se postaral o Danielovo zmizení. Pokud však Kristine svůj úkol nezvládne do čtyřiadvaceti hodin, přijde o Daniela navždy. Kristine má na vybranou. Může se sebrat a nechat Daniela na pospas osudu, nebo se postavit jednomu ze svých největších strachů.

Kristine nikdy, co si pamatuje, neměla na růžích ustláno. Kopance, který jí její mizerný životní osud uštědřil, ji připravily o schopnost plakat a je jen málo věcí, na kterých jí záleží. Jednou z nich je její sen stát se lékařkou. Co ji ale drží na nohou za všech okolností je její devítiletá dcerka Abby a teď Daniel, který je snad až příliš dokonalý. Senzační chirurg, pozorný milenec a dobrý náhradní otec pro její malou Abby. Teď je ale Daniel pryč a Kristine se musí rozhodnout, co je pro ni v životě opravdu důležité. Dokáže potlačit instinkt a příšerně živé vzpomínky na minulost a popere se s další smrtící výzvou, nebo zbaběle uteče z boje? A je vůbec možné najít z této situace uspokojivé východisko?

Řez vypráví příběh, který se odehrává během necelých čtyřiadvaceti hodin. Dramaticky návodné názvy kapitol, rozžhavené prostředí Mohavské pouště a smůlou pronásledovaná hlavní hrdinka, která navzdory všemu a všem začala budovat nový a lepší život pro sebe a svou dceru, dávají slibný základ pro nervydrásající thriller, na který se nezapomíná. Skutečnost je však jinde. Houževnatá Kristine, která nedovede plakat má svou minulost, která je pro čtenáře od začátku naprostou záhadou. Kniha se čte jako by byla navazujícím dílem a vy máte neustále pocit, že vám uteklo něco, co už se nedá dohnat. Snadno a brzy se přestáváte orientovat, tápete a ztrácíte zájem.

Hlavní myšlenka a směřování příběhu jsou perfektní. Co však pokulhává, je zpracování. Textu schází náboj a jeho absenci nevyváží ani obrovská spousta nechutností, naturalisticky vyvedených scén, ani pátrání, které se proměňuje v noční můru. Hlavní psychopat, který si pro Kristine připravil odpornou honbu za pokladem má však svůj originální cíl, což knihu posouvá alespoň lehce do pásma „sakra, zajímá mě, kdo za tím vším stojí“. Chcete vědět, co potkalo Daniela, proč si pošramocený psychopat vybral za terč zrovna Kristine a co se jí to kdysi stalo, že ji to tak kdysi poznamenalo. Dohání ji snad přízraky z minulosti? Přece nemůže mít jedna žena tolik smůly.

Kristine svůj osud a únos svého milence přijímá s obdivuhodným klidem a samozřejmostí. Čtenář je do příběhu vhozen jako do děje počítačové hry, kde se automaticky počítá s tím, že se něco špatného stane a překvapivost Danielova zmizení tak nepůsobí příliš důvěryhodně. Jedno se však knize nedá upřít. I když se budete snažit, nejspíš nepřijdete na to, kam všechno to násilí, mučení a šílenství spěje. Řez je nanejvýš průměrnou knihou, která příliš nenadchne, ale ani vysloveně neurazí. Na stylu psaní je cosi zvláštního, co čtenáře trochu brzdí v rozletu a znemožňuje si naplno vychutnat děj. Ani zpětně nedokážete ukázat prstem na přesnou příčinu, něco však rozhodně skřípalo a tuhle knihu už byste si podruhé určitě nepřečetli.

50 %

Za poskytnutí recenzního výtisku tímto děkuji nakladatelství Grada a Cosmopolis.
Knihu snadno zakoupíte zde.

Share:

17. 2. 2018

Hadohlavec - Peter May (Čínské thrillery #4)

Patoložka Margaret Campbellová je zpět doma v Americe. Učí na univerzitě a zastává místo vrchního soudního lékaře ve třetím největším okrese a čtvrtém největším městě Spojených států, což je na ženu jejího věku úctyhodné. Jako by toho neměla na programu dost, v poli její působnosti je nalezen chladicí vůz, ve kterém se udusila skoro stovka nelegálních čínských imigrantů.

K případu je přiděleno více oddělení, mimo jiné i pekingský detektiv Li Jen. Margaret nyní musí čelit ohromné záhadě s hordou obětí, ale i vlastní minulosti. Společně s Li Jenem se pouští do pátrání po kořenech nelegální imigrace a čelí výzvám, které daleko přesahují jejich nejdivočejší noční můry.

Margaret se po návratu z Číny pořád vzpamatovává z intenzivního vztahu, který ona a Li při práci na tamních případech udržovali. I když od jejich posledního setkání uplynula drahná řádka měsíců, bolest je stále reálná a všudypřítomná. Z opětovného shledání s mužem, který by mohl být láskou jejího života, má Margaret smíšené pocity, ale zaujímá čistě profesionální postoj, upozaďuje emoce a zkrátka se stává sama sebou. Tvrdou, nepřístupnou, úsečnou a nesmiřitelně tvrdohlavou ženou se smyslem pro nalezení spravedlnosti. Plně se soustřeďuje na případ, který se rychle proměňuje v něco zcela bezprecedentního.

Hadohlavec je čtvrtým dílem série Čínských thrillerů v hlavní roli s patoložkou Margaret Campbellovou a detektivem Li Jenem. Tentokrát se dějiště přesouvá do Spojených států a lehce se tak vytrácí exotická atmosféra Číny. Ta je však bohatě vynahrazena problematikou nelegální imigrace a biologických zbraní, které nemají obdoby. Napětí dosahuje neúnosných hranic a čtenář může jen bezmocně přihlížet panice a zoufalství, které plíživě prostupují celou knihou.

May s grácií sobě vlastní vplouvá do problematiky, buduje mrazivou atmosféru skryté hrozby, kterou je téměř nemožné odvrátit a jen tak mimochodem pomáhá čtenářům pochopit základní principy genetiky tak, že by mu každý profesor mohl závidět, protože on nenudí. I když se v těchto thrillerech najdou i scény naplněné krví, charakteristická je pro ně spíš právě atmosféra a vývoj života hlavních hrdinů.

Ačkoli se téma biologické hrozby a nelegálního pašování lidí může zdát jako až šílené science fiction blábolení vyšinutého paranoidního konspiračního teoretika, představa, že může základ vycházet z reality, činí knihu o sto procent mrazivější a úzkostné pocity vás budou přepadat na každém řádku. Houpačkový vztah hlavních hrdinů ani nelze komentovat, přesto jistě věrné čtenáře, kteří s nimi prožili už ledacos, zřejmě potěší, že na sebe jeho další bouřlivý vývoj nenechá čekat.

May ani jinak, než napínavě psát neumí. Jeho schopnost čtenáře zaujmout od první stránky činí jeho knihy tak neskutečně přitažlivými a nápady na zápletky sype z rukávu na počkání. Skvěle zvolený styl vyprávění dodává knize na čtivosti a průměrného čtenáře thrillerů zaháčkuje a nepustí. Dobře si rozmyslete, kdy se do Hadohlavce pustíte, protože budete mít chuť zrušit veškeré plány a číst a číst, dokud se nedozvíte, jak to všechno dopadne. Samozřejmě můžete čekat otevřený konec, který vás tak akorát navnadí na další díl.

Hadohlavec se bude stoprocentně líbit všem fanouškům série Čínských thrillerů, ale má potenciál zaujmout i ty, kteří se s Margaret a Li Jenem ještě nesetkali. Samozřejmě nemůžete čekat, že si nevyzradíte některé detaily z předchozích knih, ale případ se jede od úplného začátku a z tohoto hlediska si Hadohlavce vychutnáte i jako jednotlivý příběh bez souvislostí.

Ačkoli se děj přesouvá z Asie do USA, a to, co na sérii bylo zajímavé, se tak lehce vytrácí, nezoufejte. Dostanete totiž slušnou dávku vynahrazujících prvků. Někdy je kniha lehce předvídatelná, možná snad až přitažená za vlasy, přesto zabaví a nenechá vás se jen tak odtrhnout. Gangy, bioterorismus a problematika imigrace, vše možná lehce přestřelené, ale jako téma napínavé knihy naprosto v pořádku. Hadohlavec vás zkrátka pohltí a nedovolí vám přestat číst, dokud neotočíte poslední stránku. Tomuhle se, dámy a pánové, říká thriller.

90 %

Recenze byla napsána pro web zeedee.com
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Host.
Share:

Jen pro zvané - James Patterson (Private # 7)

Herci Thom a Jennifer jsou prototypem dokonalého hollywoodského páru. Krásní a úspěšní filantropové, využívající svého vlivu a prostředků na pomoc sirotkům z celého světa. Dokonce sami adoptovali tři rozkošné děti, kterým dávají tu nejlepší péči. Teď ale obě hvězdy i se svými ratolestmi zmizely beze stopy.

Jejich farma, kde se zotavovali z delšího pobytu v zahraničí, mimo znepokojivé absence veškeré elektroniky, nejeví známky násilného vniknutí. Zdá se, že se herci zkrátka vypařili. Jack Morgan z agentury Private dostane toto citlivé pátrání na starost. Zatímco se snaží, aby se informace o zmizení miláčků veřejnosti nedostala do bulváru, řeší zároveň sérii vražedných útoků skupiny vystupující pod heslem Nebereme zajatce. Morgan zatím přesně netuší, o co kráčí a kdo přesně za útoky stojí, ale ví, že netouží po tom, aby ve zdánlivě náhodných útocích pokračovali. Je odhodlám vypátrat zloduchy dřív, než bude pozdě, ať to stojí cokoli.

Tato recenze byla napsána pro KNIHCENTRUM Revue.
Celé její znění si můžete přečíst zde.
Share:

11. 2. 2018

Sexy farmář - Alice Clayton

Osobní šéfkuchařka Roxie přichází o většinu svých zákazníků a to kvůli jedinému šlehačkovému maléru u prominentní klientky, která ji po tom fiasku neváhá pomluvit u všech svých vlivných přátel. Do toho všeho volá její matka, že by potřebovala, aby Roxie zaskočila ve vedení rodinného bistra, zatímco ona se vydá na cestu kolem světa o milion dolarů. Roxie z návratu do vidlákova, kde prožila své dětství, není nadšená, ale vzhledem k její momentální pracovní situaci vlastně nemá co ztratit. Vrací se tedy do Bailley Falls, kde lišky dávají dobrou noc a sexy farmáři rozvážejí úchvatné bio ořechy a obří cukety až do domu. Setkává se také se svou středoškolskou láskou a díky všem drbnám rychle přichází na to, proč v osmnácti tak chvátala se stěhováním se do anonymnějšího prostředí. Na druhou stranu začíná nacházet i výhody života na maloměstě a sbližuje se s bývalými spolužáky i zajímavými novousedlíky víc, než by čekala.

Roxie Callahanová si od puberty šla za svým snem a stala se vyhlášenou soukromou šéfkuchařkou pro celebrity a zbohatlíky. Život ji naučil zodpovědnosti snad až příliš brzy. Díky volnomyšlenkářské matce hipísačce, která věřila na lásku na první pohled s každým mužem, kterého si domů přivedla, ale nedokázala si ohlídat účty za elektřinu, byla Roxie vždycky k romantice spíš skeptická. Své postelové známosti si drží u těla jen na dobu nezbytně nutnou, usíná však zásadně sama a citově se neangažuje. To byl alespoň model, který důsledně dodržovala, než dvakrát doslova povalila na zem místního farmáře a postarala se o žhavou porci klepů celému maloměstečku.

Tato recenze byla napsána pro KNIHCENTRUM Revue.
Celé její znění si můžete přečíst zde.
Share:

Otevřený hrob - Angela Marsons (Kim Stone #4)

Výzkumné zařízení ve Westerley díky lidem, kteří věnovali své tělesnou schránku vědě, slouží k napodobování míst činu a zkoumání vlivu nejrůznějších podmínek působení na mrtvá lidská těla. Kim Stoneová se svým týmem je tam poslána na tréninkovou exkurzi, během níž je objevena mrtvola, jež nepatří mezi ostatní simulované oběti. Zdá se, že vrah se snažil najít důmyslný způsob, jak svůj odporný čin zakrýt a téměř se mu to podařilo. O dívce s obličejem rozbitým na kaši a ústy plnými hlíny zaměstnanci zařízení nic nevědí a zprvu se zdá, jako by nikomu doma nechyběla. Navíc to vypadá, že dívka není jediná, kterou potkal stejný osud. Kim a její tým záhy objevují další oběti, z nichž jedna jako zázrakem zrůdný útok přežila. Její paměť však padla za oběť násilnému útoku a vyšetřovatelé se ocitají znovu na začátku, bez naděje na svědectví a v závodě s časem. Nemohou dovolit, aby si vrah vzal na paškál další nevinný lidský život, a Kim opět nalézá ve vyšetřování faktory, díky kterým se cítí osobně povinována zločince dopadnout vlastníma rukama.

Kim Stoneová je chladná a odměřená, ale citlivá a v jistých věcech silně empatická. Vždy spoléhá na svůj instinkt a v krajních případech, když na tom skutečně záleží, je dokonce ochotná přiznat své pochybení. Vždy jedná podle pravidel, ale ráda a dovedně využívá jejich skulinek a natahuje je až na mez únosnosti. Má opravdu málo blízkých přátel, nikoho si nepouští k tělu, aby dokázala přežít, jelikož v její minulosti leží příliš mnoho bolesti a zklamání. Svůj život zasvětila práci a to se nezmění, stejně jako její ocelově pevné nervy nebo soucit a odhodlání. V Otevřeném hrobě se s Kim a jejím týmem setkáváme již po čtvrté a i tentokrát je celá kniha parádně nadupaná akcí, skvělou zápletkou s psychologickým podtónem, překvapivými zvraty a střety tělo na tělo.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Knižní klub.
Share:

Eleanor se má vážně skvěle - Gail Honeyman

Eleanor hned po univerzitě, kde studovala klasickou literaturu, nastoupila do práce jako účetní pro grafické studio. V pátek po práci si každý týden kupuje pizzu, víno a vodku a víkend stráví v zamlženém opojení, aby v pondělí mohla opět do kanceláře, kde je kolegům pro smích a za minimální mzdu pracuje od rána do večera. Nezajímají ji večírky, nebaví ji prázdné tlachání, drbům se vyhýbá. Svět chápe doslovně a pragmaticky. O poledních pauzách luští křížovky v zasedací místnosti a s nikým neprohodí slovo. Tento život jí však plně vyhovuje. Snad má dokonce pocit, že si nic lepšího nezaslouží. Eleanor nikdy nezajímalo, co si o ní myslí okolí a nejraději je sama. Alespoň do momentu, kdy naváže první opravdové a zpočátku rozpačité přátelství s Raymondem, oborníkem přes počítače v jejich firmě, věčně neupraveným vagabundem, který je cítit cigaretami, ale jehož přítomnost má na Eleanor záhadně uklidňující vliv.

Svérázná třicetiletá podivínka Eleanor nosí pohodlné boty na suchý zip, koženou vestu, tašku na kolečkách a pije příliš mnoho vodky. Nikdy si nevybrala nemocenskou, ani dovolenou, protože nemá s kým ji strávit a na společenských konvencích jí příliš nesejde. Bydlí v bytě zařízeném sociálkou a nechává se psychicky týrat názory vyšinuté matky. Za léta samoty kolem sebe vystavěla hradbu a nikoho k sobě nepouští. Osamělost je pro ni definována tím, že je člověk ze své samoty smutný. Ale to není její případ. Ona zkrátka ostatní lidi k životu nepotřebuje a ani v koutku duše se neužírá odmítavým postojem okolí, které její excentricitu nedokáže pochopit ani akceptovat. Jediný, komu se snaží i proti své vůli zavděčit je její vlastní matka.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Albatrosmedia.
Share:

Moje sestra žije na krbové římse – Annabel Pitcher

Jamieho sestra desetiletá Rose zemřela při teroristickém bombovém útoku, když mu bylo pět let. Navzdory tomu, že mají Jamieho rodiče ještě další dvě děti, tragická událost nenávratně roztrhla jejich rodinu a Jamie s tátou a Jas se stěhují z Londýna do Jezerní oblasti. Má to být jejich nový začátek, ale dá se vůbec začít znovu, dokud Rose pořád žije na krbové římse, i když je dávno mrtvá? Mohou se děti spoléhat na to, že se o ně dobře postará otec, který od rána do večera nasává? Může se Jas kdy vzpamatovat ze smrti svého dvojčete, když už navždy bude žít s vinou přeživší a všichni ji budou pořád srovnávat s idealizovanou verzí Rose? Jak se na ně mohla máma tak vykašlat a jít žít s úplně cizím chlapem z podpůrné skupiny? A proč Jamieho všichni obviňují z toho, že netruchlí nad smrtí Rose, když si ji prakticky nepamatuje?

Jamiemu je deset, miluje Spidermana, svou starší sestru Jas, kocoura Rogera a nemá rozum z toho, že s nimi jejich maminka už nechce bydlet. Díky stěhování se Jamie těší zejména na to, že v jeho nové škole nikdo nezná osud jeho rodiny a konečně se zbaví věčně kondolujících dospělých, kteří zkrátka předpokládají, jak hrozně se po smrti setry musí cítit. Přesto se jaksi opět dostává do role outsidera.

Jamie je pořád dětsky naivní a má na svět možná trochu omezený, zato okouzlující a obdivuhodně bystrý náhled. Jeho vyprávění je přímočaré, zaměřuje se na zdánlivě nepodstatné detaily, ale pro dospělého čtenáře je hlavní, co dokázala autorka vložit mezi kouzelně úsměvné řádky, jež jsou často k hlubokému zamyšlení. Celý příběh je neskutečně dojímavý, smutný, až tragický a nesmírně silný. Hlavními tématy jsou ztráta dítěte, alkoholismus, nevěra, šikana, rasismus, předsudky, stereotypy s xenofobie, tedy věci, o kterých se nelehko mluví, pokud se vás přímo týkají a složitě se vnímají i pokud jste pouze jejich nepřímými pozorovateli. Náročná témata jsou vyvážena odlehčeným dětským humorem a kouzlem, které do příběhu dokáže vložit pouze dětský vypravěč, který veškeré okolnost toho, co se mu děje vnímá naprosto odlišně od dospělých.

Kromě jiného je v knize skvěle vykreslen krásný a ukázkový vztah sourozenců stmelených tragédií rozpadu rodiny a důležitost sourozenecké lásky pro udržení poslední iluze fungující domácnosti. Kontrastem k tomu pak je neskutečná sobeckost dospělých, rozpad manželství po ztrátě dítěte, křivda na ostatních dvou dětech, pocit bezmoci a upínání se na iluzi, která je poslední bariérou od naprosté rezignace na snahu fungovat dál kvůli zbytku rodiny.

Jas se pak více, než kdokoli jiný snaží vymanit z minulosti a ze stínu, ve kterém posledních pět let byla nucena žít. Svazující stereotyp, do kterého ji uvrhli vlastní rodiče, formuje její nové já a ona je nucena dospět rychleji, než by se komukoli zamlouvalo. Právě ona je Jamieho záchranou kotvou a i když se na ní rodiče dopouštějí té největší křivdy, ona nepolevuje ve snaze být sama sebou.

Knížka se tváří jako příběh, který by bylo vhodné číst dětem před spaním, ale zajímavé je, že ač je vyprávěna z pohledu desetiletého kluka, děti a dospělí si z ní odnesou naprosto rozdílný, ale v obou případech plnohodnotný zážitek. Kniha vypráví mimo jiné o tom, že děti nemají žádný morální kompas a vlastně nemají jinou možnost, než na jisté věci přejímat názory dospělých, a ty pochopitelně nejsou vždy správné. Slova, která vám v souvislosti s touto knihou přijdou na mysl, se točí kolem podnětnosti příběhu, skryté bezmoci a frustrace, vlivu ztráty na dynamiku rodiny, ale na druhou stranu i odlehčenost a humor. Zajímavostí je i praktická absence flashbacků do minulosti, kdy Rose je pro čtenáře, stejně jako pro Jamieho jen děvčátko na fotce, které se nápadně podobá Jas a to činí pohled malého kloučka ještě autentičtějším. Moje sestra žije na krbové římse, stojí v žebříčku povedenosti nesrovnatelně výše autorčina Kečupová mračna. Tato kniha v sobě skrývá ohromné poselství, které je třeba vstřebávat, a nebojím se říci, že se ke knize dá opakovaně vracet a vždy se v ní dá najít něco nového, což je vzhledem k velmi skromnému rozsahu obdivuhodné.
95 %

Knihu vydalo nakladatelství Slovart pod značkou Booklab. Chcete-li si ji přečíst, lze ji zakoupit přímo zde.
Mockrát děkuji Slovart Booklab za poskytnutí recenzního výtisku, který se stal jedním z mých největších čtenářských překvapení roku. 
Share:

Chlapec v lese – Carter Wilson

Úspěšný spisovatel Tommy Deveraux, který založil svoji kariéru na traumatickém zážitku z dětství, je nyní nucen potýkat se s duchy minulosti. Kdysi byl totiž spolu se svými dvěma přáteli svědkem trestného činu, který se tenkrát ze strachu, že by byli obviněni ze spoluviny, rozhodli utajit, ale nikdy jej nedokázali zcela vytěsnit z paměti. Tommy dokonce od té doby nepřestal být fascinován ženskými vražedkyněmi, studoval jejich motivy a psychologii jejich myšlení. Nyní ho však jejich malé tajemství dostihlo a Elizabeth, dívka, která s takovou brutalitou před více než třiceti lety zavraždila malého nevinného chlapce přímo před jejich očima, je nyní zpět. Ale co po něm doopravdy chce? Proč se tolik let skrývala a nyní se zdá, že se snaží o naprostý opak?

Tommy je úspěšný autor bestsellerů, má krásnou a tolerantní ženu, kterou miluje nade vše, dvě úžasné děti a majetek tak velký, že ani neví, co s ním. Stojí však před největší výzvou své kariéry. Plánuje napsat pravdu o tom, co se tenkrát v lese stalo. Elizabeth, jako by tušila, že se příběh, ve kterém sehrála hlavní roli, má objevit na výsluní knižního trhu, se rozhodne, že nestojí o žádné zpracování reality, které by pro otupení hran až příliš zavánělo fikcí. Ona chce Tommyho donutit, aby napsal autentické vyprávění. A podle jejího mínění je jen jeden způsob, jak toho dosáhnout.

Chlapec v lese je knihou v knize, což je prvek, který vždy příběhu dodá specifickou atmosféru a sebebanálnější děj jistým způsobem ozvláštní. Tommy zasvětil svůj život studiu žen vražedkyň a také tomu, aby dokázal ututlat temné tajemství, které v něm jeho zvláštní profesní zvídavost probudilo. Nyní však pod tlakem okolností otáčí o sto osmdesát stupňů a krůček po krůčku odhaluje vše, co tak dlouho skrýval. Je totiž čas na splacení dluhu. Psychopatka, jež Tommyho podvědomě provází celým životem, prahne po pozornosti, a po letech schovávání je opět v jeho blízkosti.

Tajemství, jichž litujeme, mají tu vlastnost, že nikdy zcela nezmizí. Snaha napravit vše, co se pokazilo léty utajování, se často nemusí setkat s úspěchem, protože pověstný pohár trpělivosti i těm nejtolerantnějším někdy přeteče. Každý člověk má v sobě temnou stránku, ale je jen na něm, jak moc se rozhodne jí naslouchat. Zatímco Tommy nalézá novou vlnu inspirace a vrací se k němu jeho hlavní múza, jeho horší stránka vyvěrá na povrch, on se začíná topit a zdá se, jako by v jeho životě bylo všechno vzhůru nohama bez šance vrátit se do starých kolejí. To vše jen kvůli hamižnosti, posedlosti a špatným rozhodnutím, kterými nevědomky ohrožuje vše, co považoval za samozřejmé.

Carter Wilson stvořil postavu, která není prvoplánově hrdinská. Dokonce naopak trpí několika neduhy, díky kterým se řadí spíše k těm odsouzeníhodným, které si neoblíbíte a už vůbec se nedokážete ztotožnit s jeho pohnutkami, tužbami a vnitřní motivací. Tommy je tajnůstkář a nedovede rozlišovat, co je opravdu důležité. Chlapec v lese je příběhem o morálce, schopnosti odolat lákavým svodům a pokušením a v neposlední řadě o moci a síle manipulace.

Chlapec v lese sice nešlape na paty těm nejlepším knihám svého žánru, ale docela slušně drží laťku poměrně drsného, nicméně odpočinkového thrilleru. V hlavě vám sice žádným zásadním způsobem neutkví, ale během čtení vás bude bavit a udrží si zaslouženou pozornost. Splňuje přesně to, co od thrilleru čekáte. Je v něm napětí, tajnosti, skrývání, odhalování kontroverzní minulosti, násilí, krev a nápaditě šílená psychopatická vražedkyně, která se vám chtě nechtě dostane pod kůži. Máte-li chuť si vyloženě odfrknout od reality, Chlapec v lese by mohl být tou správnou volbou.
70 %

Recenze byla napsána pro web zeedee.com
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji albatrosmedia.cz
Share:

Klub zabijáků - Paul Finch (Mark Heckenburg #3)

Mark Heckenburg prožívá normální pracovní den, když se dozví zdrcující zprvu. Magor Mike Silver, kterého s nasazením vlastního života před dvěma lety dostal za mříže, uprchl z doživotního vězení a navíc na trase svého úniku, který se více než čemukoli jinému blíží únosu, za sebou nechává krvavou stopu. Umírají policisté i civilisté. Heck si krvavé šílenství bere osobně a je odhodlán Mikea Silvera a jeho Sympaťáky vypátrat a znovu postavit před spravedlnost za desítky zločinů, které spáchali na nevinných ženách. Jaké je však jeho překvapení, když je nekompromisně postaven mimo službu a z případu, který ho málem zničil, je stažen. To si však Heck samozřejmě líbit nenechá a po Sympaťácích začne pátrat na vlastní pěst. Nezastaví ho ani fakt, že se sám stává terčem jejích řádění. Sympaťáci se totiž evidentně rozhodli sprovodit ze světa všechny, kdo s nimi kdy měl cokoli společného a ví o jejich podnikání více, než je jim příjemné.

Klub zabijáků je v pořadí třetím dílem série s Markem Heckem Heckenburgem v hlavní roli. Pual Finch díky své vlastní kariéře u policie a následně v žurnalistice přesně líčí profesionální postupy a do světel reflektorů staví nekonformního detektiva, jež se nezastaví před ničím, nadřízené má na háku a jeho správné úmysly se ne vždy slučují s oficiálními omezenými možnostmi zaměstnance oddělení sériových zločinů. Heck nebyl nikdy vzorovým policistou z pohledu nadřízených. Je neotesaný vždycky si jde za svým, ať už má povolení nebo ne. Proto to nikdy nedotáhl v hierarchii vysoko. O to mu však nejde. Detektivní práce je jeho život a očištění země od padouchů považuje za své životní poslání.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Domino.
Share:

5. 2. 2018

Byly tady, a už nejsou - Haylen Beck

Audra se odhodlala opustit svého manipulativního a násilnického manžela, naložila auto nejnutnějšími věcmi a společně se svými dvěma dětmi uhání přes půlku Spojených států co nejdále od něj. Po několika dnech ji zastaví policie kvůli drobnému dopravnímu přestupku, a jak se později ukáže taky kvůli nelegálnímu nákladu. Audra je odvezena na stanici a zavřena do cely. Jakmile se začne zajímat, kam zástupkyně šerifa, která byla k jejímu zatčení přivolána, odvezla její děti, zatýkající šerif Audře sdělí, že v jejím autě žádné děti nebyly. Dopravní přestupek je najednou to poslední, co všechny zajímá. Kam se Sean a Louise poděli a kdo má podíl na jejich zmizení? Uvěří FBI spíše policejním důstojníkům, nebo matce s pohnutou minulostí, jež odvedla děti od otce sociálce navzdory?

Audra v sobě konečně našla dost odvahy a síly, aby opustila Patricka. Muže, který ji nejspíš nikdy nemiloval a pouze ji toužil vlastnit, což dával najevo hrubostí a zastrašováním. Audra jeho manipulacím propadla, ale nakonec se stalo něco, co jí otevřelo oči. Audra s desetiletým Seanem a šestiletou Louise bez ohlédnutí opouští New York a jede za poslední nadějí na lepší život, která jim ještě zbyla.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Motto.
Share:

Právě čtu

Právě čtu

Opozdilec
tagged: currently-reading

goodreads.com

Followers

Hledání

Instagram

Spolupracuji s

CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online

O autorce

Moje fotka
Obyčejná pětadvacetiletá holka z Prahy, nadšená uživatelka instagramu, zbrklá, ale organizovaná, nekonečně zamilovaná do Odeonek. Hlavní čtenářské zaměření - krimi a thrillery. Poznámka k obsahu blogu: Použité obrázky obálek knih pocházejí ze serveru goodreads.com, cbdb.cz nebo databazeknih.cz a pokud u fotek není uveden zdroj, pak jsou mou vlastní tvorbou. Úryvky z knih jsou v recenzích vždy označené kurzívou, jsou přímou citací knih a nevyhrazuji si na ně žádná práva. Ta podle zákona náleží autorům knih. Pokud byste mě rádi kontaktovali v jakékoli záležitosti, napište mi na e-mail: MelindaMyaddictions@gmail.com

Populární články

Čtenářský klub - kniha měsíce

Knihy měsíce

Pusťte se do společného čtení knihy měsíce a prodiskutujte ji s námi na fóru!


Kniha měsíce

Blogové narozeniny

Místo pro vaše připomínky

Název

E-mail *

Vzkaz *

Seznam knižních blogerů

Knižní blogeři