9. 8. 2017

Mé jméno je nikdo - Kristen Orlando (Kronika Černých andělů #1)

Reagan je normální středoškolačka, tedy alespoň pro své spolužáky. Ve skutečnosti je dcerou Černých andělů. Její rodiče pracují pro jednu z nejutajovanějších jednotek CIA, angažují se ve vysoce citlivých záchranných akcích, a ona už od malička podstupuje tvrdý výcvik ve střelbě, bojových uměních, sebeobraně a práci se zbraněmi. Ona i její rodina žijí ze dne na den, v nebezpečí jsou prakticky pořád a když jim povinnost zavelí, musejí se beze slova rozloučení sbalit, přestěhovat se, změnit identitu a začít znovu od začátku. V posledním bydlišti vydrželi již skoro rok a Reagan si začíná na typický středoškolský život zvykat. Má skvělé kamarádky a kluka, který ji zná tak, jak nikdo jiný. To všechno se ale změní ve zlomku sekundy.

Reagan byla už od dětství, kdy se dozvěděla, čeho je její rodina součástí, připravena vyrazit ve šlépějích svých statečných rodičů. Teď má ale Luka, který je jí čím dál tím bližší a nejraději by se na celou vznešenou práci zachránců světa vykašlala, žila normální život a zažila všechna ta krásná poprvé, jako všechny holky okolo. Vlastně už je odhodlaná své záměry sdělit rodičům jako hotovou věc. Osud tomu však nechtěl, aby opustila vyšlapanou cestičku a ona je nucena radikálně přehodnotit své zaječí úmysly a opět opustit ty, na nichž jí záleží kvůli vyššímu dobru a kvůli životu jejích nejbližších.

Reagan je sympatická, odhodlaná a jak už to u mladých hrdinek bývá, je také pěkně paličatá, autority příliš nerespektuje a nezastaví se před ničím, jen aby uplatnila své schopnosti a dokázala všem, jak je skvělá a že ani dlouholetí zkušení agenti nedokážou to, co ona. Je to zkrátka holka, která se v životě ani ve světě neztratí a teď ji pohání další velice silná motivace. Vztek a touha po pomstě.

Mé jméno je nikdo je prvním dílem plánované série Kroniky černých andělů. Kniha přesto, že oproti očekáváním není přespříliš akční nepostrádá jistou dynamiku a kouzlo špiónského románu pro teenagery. Je na ní lehce cítit, že se jedná o autorčin debut, ale také to, že je rozjezdem k něčemu mnohem většímu a dost pravděpodobně úžasnému. První polovina je spíš výpravná a seznamujeme se s Reagan a její rodinou, životem Černých andělů, který se může zdát jako pohádka, vzhledem k finančním zdrojům a vzrušujícímu tréninku, ale ve skutečnosti jde o život velice osamělý a agenti a jejich rodiny si musí osvojit zvyk se příliš nevázat na lidi v dočasných bydlištích a obrnit se proti neustálým ztrátám. Ve druhé části pak příběh nabírá grády, dočkáváme se překotného vyprávění a činorodého honu za záchranou. Lži se kumulují, kulky lítají a více než příhodné náhody umetají cestičku zdárnému rozuzlení. Ne všechno však půjde tak hladce. Dojde i na nejhorší a vám nezbyde než držet Reagan a Černým andělům palce.

Kniha je zaměřena na mladší čtenáře než zbytek produkce Mystery Pressu, ale jak se zdá, i v oblasti young adult bude nakladatelství silné v kramflecích. Mají totiž zjevně čuch na zatraceně dobré příběhy. Mé jméno je nikdo není jen špionským akčňákem. Nesmí chybět ani milostná linka, kde mladým milencům není přáno být spolu. V knize není nic zbytečné, každá kapitola a každé slovo mají v příběhu své místo. Při čtení máte pocit, že se stránky otáčejí samy a než se nadějete, bude konec a vy si budete spílat, že jste knížku přečetli dřív, než bude k dispozici další díl.

Knížka se bude líbit všem, kdo vyhledávají superšpionky, které se ničeho nebojí a nemají nic proti romantice. Dospěláci Mé jméno je nikdo ocení zejména v případě, že před lety hltali série Cherub (Robert Muchamore), Viráti (Kathy Reichs) nebo Alex Rider (Anthony Horowitz). V opačném případě bych knihu doporučila spíše mladším čtenářům, které okouzlí všudypřítomné nebezpečí a způsob, jakým si s ním dokáže hlavní hrdinka poradit, velice autentická milostná linka, se kterou se lze ztotožnit víc, než by vám bylo milé a všudypřítomné napětí, které autorka šikovně vpravila do každé stránky. Mé jméno je nikdo vás dostane a vy budete nedočkavě vyhlížet vydání dalšího dílu, který budete potřebovat nejlépe ihned.

80 %
 
E-book tohoto fascinujícího a nostalgického příběhu můžete zakoupit na palmknihy.cz
Share:

7. 8. 2017

Tichá modlitba - Angela Marsons (Kim Stone #3)

Devítileté kamarádky Amy a Charlie se beze stopy ztratily po své pravidelné hodině plavání. Jedna z matek je měla vyzvednout, ale kvůli poruše auta to nestihla a pak už bylo pozdě. Zlověstná textová zpráva, kterou později obdrželi rodiče obou holčiček potvrdila jejich nejhorší obavy. Obě dívenky byly uneseny. Domů se navíc má vrátit jen ta, jejíž rodiče nabídnou vyšší výkupné. Přátelství stmelené čtveřice v takové chvíli pochopitelně vezme hodně rychle za své, co hůř, na povrch se dostávají temná tajemství v obou rodinách. Případu se ujímá Kim Stoneová se svým týmem, která je odhodlána dostat holčičky domů stůj co stůj, nehledě na dramata mezi dospělými. Ona zkrátka nedopustí, aby Amy a Charlie doplatily na chyby svých rodičů.

Amy a Charlie jsou nejlepší kamarádky. Jejich přátelství je tak čisté, jak jen u dětí může být, a i jejich rodiče si vzájemně dobře rozumí. Do této idylky však vstoupí tragicky nepředvídatelný únos. V této chvíli nastupuje na scénu Kim Stoneová. Jedna z nejodhodlanějších policistek bojující hlavně za práva a bezpečnost dětí. Díky své vlastní bolestné minulosti, která je vryta do její osobnosti tak pevně, že nikdy nevymizí, ale která ji žene vpřed daleko silněji, než jakákoli jiná motivace je Kim pro vyšetřování případu nejvhodnější kandidátkou. Hodlá se poučit z předchozího únosu, který nebyl nikdy uzavřen, ale vykazuje stejný modus operandi. V tom jí pomáhá její stabilní tým a také další osoby, které však Kim rozhodně nevítá s otevřenou náručí.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Knižní klub.
Share:

4. 8. 2017

Kde se mi nejlépe čte?

Čtení vždycky bylo a vždycky bude součástí mého skutečně každodenního života. To už opravdu musí být špatný den, když si nevyšetřím alespoň pár minutek na několik stránek. Nechápejte mě špatně. Čtení je priorita, ale ne zas taková, abych kvůli němu zanedbávala lidi, nebo jiné důležité věci v životě. Ale dělá mi takovou radost a je pro mě tak přirozené, že si na něj prostě ten čas udělám i v těch nejzaneprázdněnějších dnech vlastně úplně automaticky. Vždycky je nějaká cesta po městě, na které mohu otevřít knížku nebo se odhodlám konečně zavřít instagram a vrhnu se na jednu z těch dvaceti knížek, které bych nejraději četla všechny hned a najednou.

Číst můžu skoro všude a také to tak dělám, ale co si budeme povídat, takový pohodový den, kdy nemusíte nic jiného, než se s knížkou rozvalit do pohodlného křesla, ten je k nezaplacení. Každý má asi nějaké to oblíbené místečko na čtení. Pro někoho je to houpačka na zahradě či pohodlný polštář na balkóně, pro jiného postel, někdo si čte u stolu a další zase výhradně v dopravních prostředcích, protože jindy na to z nejrůznějších důvodů prostě není čas. Já to mám spíš rozdělené podle situací. Paradoxně jediná doba, kdy mohu číst v posteli je večer před spaním. Jakmile si ke knížce lehnu přes den, do pěti minut jsem v limbu. Proto volím jiné alternativy, když chci u čtení opravdu vydržet. Specifické místo vyhrazené nemám a nikdy jsem neměla. Ani ve svém dětském pokojíčku, ani v současném bytě. Ale to jen proto, že nemám a nikdy jsem neměla to správné křeslo.

Vybrat křeslo není jen tak. Nejsem člověk příliš vysazený na design, důležité je pro mě pohodlí. Při čtení sebou různě hážu, vrtím, uvelebuji se a potřebuju, aby opěrka byla právě správně vysoká, područky vypolstrované, aby netlačily, když se zrovna rozhodnu zkroutit se do křesla jinak, než je původně zamýšleno, sedák musí být dost velký na to, abych se na něm mohla stočit do klubíčka s chundelatou dekou, do které se ráda balím, ať je vedro, nebo zima, či pod sebe skrčit nohy. Zároveň chci mít možnost si nohy natáhnout a opřít. Teď jsem tohle dokonalé a do dnes neexistující mytické křeslo konečně našla na webu Biano.cz.

Křeslo však samozřejmě není to jediné, co ke čtení potřebuji. Co by to bylo za čtenářský koutek, bez pořádného osvětlení? A samozřejmě nesmí chybět ani malá knihovnička (protože kdybych domů přinesla další velkou, asi by se to nesetkalo s pochopením) na právě rozečtené knížky a jejich přebaly, které při čtení vždycky sundavám. A je třeba myslet prakticky. Malý šuplíček na nezbytnosti, jako jsou kapesníčky či nejrůznější dobrůtky a můj čtenářský koutek je skoro kompletní.

Proč skoro? No co by to bylo za čtecí koutek, kdyby v něm chyběla knížka, kterou bych si v něm
nejradši přečetla?
Blogosférou teď lítají samé oslavné ódy na Malý život, který jsem si já sama před pár týdny koupila. Je to pořádná bichle a navíc Odeonka, takže je jasné, že mě čeká srdcervoucí čtení, které ve mě nějaký ten pátek zůstane. Mám od knihy opravdu vysoká očekávání a tuším, že mě rozloží, že budu dojatá a že ji budu číst dlouho. No a až dočtu Malý život, mohu se vrhnout na jeden z asi padesáti restů, které na mě v mé současné knihovničce trpělivě čekají. Co si vezmu do ruky, aby se to vyrovnalo Malému životu? Bude to Do vody od Pauly Hawkins? Nebo snad Dívky z trajektu? Nebo budu muset sáhnout po další Odeonce (protože těm se jen tak něco nevyrovná)? Třeba po Vegetariánce nebo Klubu rváčů? To se uvidí. Vždy čtu podle momentální nálady a nedokážu dopředu příliš plánovat. Proto také nikdy nedělám TBR články, protože bych je nedodržela. A já nedodržování plánů špatně snáším. No a kdybych si snad nevybrala z knih, které již doma mám, mrkla bych se jednoduše do wishlistu, který mám na stránkách Martinus.cz a jednoduše si něco objednala.

Jak vypadá váš vysněný čtecí koutek a jak se vám líbí ten můj? Máte nějaký takový, nebo se teprve těšíte, až si ho jednou vybudujete? Dokážete si ho už nyní v hlavě představit? A jakou knížku byste v něm pokořili jako první? 

Inspiraci a nejrůznější nábytek hledejte třeba na webu Biano.cz. A pokud se třeba blíží vaše narozeniny, na webu Martinus.cz si můžete vytvořit knižní wishlist a nenápadně dát svým známým najevo, jaká knížka by se vám zrovna hodila.

Share:

3. 8. 2017

Zmizelý - C. L. Taylor

Patnáctiletý Billy je už půl roku nezvěstný. Každý člen jeho rodiny se s tou ztrátou vypořádává po svém a každý má zdá se důvod mít výčitky svědomí a pocit, že za jeho zmizení nese díl viny. Nejhůř se však se vším vyrovnává Billyho matka Claire. Když má po půl roce opět promluvit do televize a odvysílat prosbu o jakékoli informace vedoucí k nalezení syna, bolí ji to skoro stejně jako v den, kdy zmizel. Naději neztrácí, ale zdá se, jako by pomalu přicházela o rozum. Ocitá se na místech daleko od domova, aniž by si uvědomovala, jak se tam dostala, v kabelce nachází předměty, které tam vědomě nedala a jednou se probere s krví na rukou a bez jediné vzpomínky na to, co se v posledních okamžicích událo.

Celá rodina Wilkinsonových bývala poměrně obyčejná a šťastná. Rodiče se občas hádali, nebo procházeli momentální krizí, chlapci dělali vylomeniny a Billyho sebevyjadřování občas hraničilo vandalismem. Každou rodinu však některé věci nevratně změní a takovou událostí může být třeba právě ztráta dítěte. Claire je matka, pro kterou je udržení rodiny pohromadě hlavní životní prioritou. A když se její snažení hroutí jako domeček z karet, hroutí se i ona a její podvědomí. Vždyť ona ten večer, kdy se Billy ztratil nebyla doma. Odešla. Mark byl na Billyho jako otec často velmi přísný. Měl dojem, že si to chlapec, který si nevážil majetku ani vzdělání sám zasloužil. Ten večer, kdy se Billy ztratil se ošklivě pohádali. Křičel na něj. Jake svého bratra měl většinou rád. Jako malí si rozuměli. Ale ten večer, kdy Billy zmizel se pohádali. Dokonce došlo i na pěsti. Uhodil ho. A pak se všechno změnilo.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Domino.
Share:

27. 7. 2017

Srdcová dáma - Nora Roberts

Autorka úspěšných detektivek Grace McCabeová se po náročném pracovním turné vrací do rodného Washingtonu, aby navštívila svou sestru Kathleen. Má v plánu si trochu odpočinout, oživit ne právě vřelý vztah se sestrou a podpořit ji v náročném období rozvodu s manželem. Jaké je Graceino překvapení, když zjistí, že si prudérní a za všech okolností spořádaná Kathleen přivydělává jako dívka na telefonu a mezi klienty erotické linky Fantasy je známá jako Desiree. Jednoho dne Grace nalézá svou sestru uškrcenou telefonní šňůrou. Nedobrovolně se ocitá na stránkách detektivky, kterou by sama v životě nenapsala. Spolu s policistou Edem Jacksonem rozjíždí vyšetřování vraždy, po které nezůstala téměř žádná vodítka.


Grace byla vždy oblíbenější, sebevědomější a úspěšnější než její sestra. Je bezstarostná, všechno jí vychází a náročné záležitosti za sebe nechává řešit jiné. Zatímco Grace v New Yorku rozjela kariéru spisovatelky a na účtu se jí hromadí snové částky, Katheleen se vrátila do města, kde vyrostla, právě se jí rozpadlo manželství a přišla o všechno, hlavně status manželky bohatého muže, svého syna i důstojnost.

Kompletní znění recenze najdete na KNIHCENTRUM REVUE
Share:

25. 7. 2017

Není cesty zpět - Tim Weaver (David Reaker #4)

David Reaker se zotavuje poté, co zemřel. Jeho srdce se na sedm minut zastavilo a bodná zranění mu uštědřila takovou dávku bolesti, že by to slabšího člověka zabilo i samo o sobě. Nyní se vrací do domu, který mu odkázali rodiče a kterému se do té doby vyhýbal. Tolik potřebný klid ho však v rodišti rozhodně nečeká. David svůj život zasvětil pátrání po pohřešovaných osobách, a i když ho toto povolání dostalo na smrtelnou postel, nutkání vyřešit všechny záhady světa mu zkrátka nedají spát. Navštíví ho bývalá přítelkyně Emily ze středoškolských let a požádá ho o laskavost. Její sestra Carrie se beze stopy ztratila i s celou rodinou před více, než půl rokem a policii už případ pomalu přestává zajímat. Carrie s manželem a dvěma dcerami doslova zmizeli z povrchu zemského jako pára nad hrncem. Měli prostřeno na stole, večeře se ještě vařila, chyběly jakékoli známky zápasu či násilí. Všechno nasvědčovalo tomu, že nic není v nepořádku. Až na to, že v domě nebyl nikdo, kdo by vepřovým kotletám s brambory usedl. David Reaker je v rekonvalescenci, ale tento případ zkrátka odmítnout nedokáže nejen proto, že Emily v jisté době v jeho životě hodně znamenala.

David se po dlouhé době vrací do opuštěného domu po rodičích a snaží se dát do kupy svůj život, a hlavně své zdraví. Společnost mu dělá Healey, bývalý policista, který nemá kde jinde složit hlavu a vypořádává se s vlastní zpackanou minulostí. Ti dva si nejsou nijak blízcí, přesto je cosi spojuje. Každý má k policejní práci vlastní přístup a vlastní důvody, proč se účastní pátrání, ačkoli striktně vzato k oficiálním vyšetřovatelským orgánům nepatří ani jeden. Ženou se za dvěma zdánlivě nesouvisejícími případy a navzájem si kříží cesty s oficiálním vyšetřováním.

David Reaker je sympaťák s odhodláním pevným jako skála, které hraničí až se zatvrzelostí a naprostou oddaností svému poslání za každou cenu. Je odolný a v životě už ledacos zkusil, což ho však jen zocelilo a posílilo jeho úmysl nikdy ve svém snažení nepolevit. Zatraceně mu to pálí, vydává se po liniích vyšetřování, které by policii v životě nenapadlo prověřovat a přestává teprve v momentě, kdy je případ, samozřejmě úspěšně vyřešen, protože jiná eventualita nepřichází v jeho světě v úvahu.

Kniha vás zaujme už od prvních stránek, kdy se střídají časová období a vy vůbec netušíte, co přijde dál. Nakonec se však příběh vždycky začne ubírat úplně jiným směrem, než byste čekali, s obrovským přesahem do (možná lehce upravené) reality, který je u podobných knih poměrně vzácný. Jakmile budete mít pocit, že už vám kniha nemá co nabídnout, dostanete další dávku překvapení a emocí. Až si pomyslíte, že jste na všechno kápli, autor vše převrátí na ruby a vy se svými teoriemi zůstanete v prachu cesty hluboko za pelotonem jeho myšlenek. Řešení, rozuzlení, odhalení a teorie, které během knihy nastoluje, všechno dává perfektní smysl a vše do sebe zapadá jako dílky puzzle.

Autor umí mistrně vybudovat atmosféru neuvěřitelně mrazivého a temně ponurého a sychravého anglického venkova, která ještě lépe vynikne v chytře zvoleném kontrastu se zářivě lživým a neonově slavnostním Las Vegas. Mimo to nádherně ovládá jazyk a čtenářova obrazotvornost díky jeho poetickému vyjadřování přímo plesá. Každá, i ta sebe bezvýznamnější scéna v jeho podání doslova ožívá před očima a opravdové dialogy jen dotváří dojem něčeho skutečně reálného.

Není cesty zpět je dle goodreads čtvrtým dílem o Davidu Reakerovi, přičemž první tři díly zatím v ČR nevyšly. Jistá absence kompletní chronologičnosti Davidova příběhu však nijak nenarušuje geniálně vystavěnou zápletku, zajímavý charakter hlavního hrdiny ani úžasně logickou tendenci celé knihy, která bohužel není v krimi vždy samozřejmostí. David je možná tak trochu nezničitelný a bolest a utrpení mají na jeho tělo zřejmě zázračně ozdravné účinky, než aby ho srazily na kolena, nicméně jako postava detektivky vás bude nesmírně bavit. Jeho dedukční schopnosti vás ohromí stejně, jako jeho přesvědčivost. Tenhle chlap by donutil promluvit i kámen, což v jeho branži přijde vhod. Není cesty zpět si užije každý zarputilý milovník krimi, který se nebojí pouštět se do další série, která se může protáhnout donekonečna. 

80 %

Kniha v ČR vyšla u nakladatelství Mystery Press, kde si ji také můžete objednat.
Ráda bych touto cestou poděkovala za poskytnutí recenzní e-knihy.
Share:

24. 7. 2017

Něco víc - Patrick Ness

Seth se topí, bojuje s vlnami, ledovou vodou a ubývajícími silami. Najednou se ocitá před domem, ve kterém vyrostl. Domem v Anglii, tak daleko od domova v Americe. Domem, ze kterého se odstěhovali po té tragické události. Domem, na který by nejraději zapomněl. A je tu úplně sám. Co je to za místo a proč se objevil tisíce kilometrů od místa, kde zemřel? A proč je nahý? A jak mohl přežít náraz hlavou na kámen v moři, který si jasně pamatuje?

Sethovi je skoro sedmnáct a umírá. Ocitá se na místě, které se tváří jako jeho osobní peklo a které přináší příliš mnoho pocitů a komplikovaných záblesků minulosti. Seth hledá sám sebe, hledá vykoupení a snaží se nalézt vysvětlení pro celou tu zvláštní situaci. Nedobrovolně se vrací k nejrůznějším okamžikům svého života, příliš krásným, ale bolestným, aby si jejich připomínku zvolil sám od sebe. Seth je hladový, osamělý a neví, co si má myslet. Jediné možné východisko je nasnadě.

Knihy Patricka Nesse jsou každá úplně jiná. Jeho styl je však nezaměnitelný, neuvěřitelně návykový, lehce depresivní, ale přitom vám čtení jeho knih náladu nezkazí. Jen on dokáže popsat absolutně nudnou a nezajímavou věc tak, že vás baví a poutá k čtení. Pouze Nessovo podání naprosto obyčejné události vás zabaví na několik dlouhých minut, protože on dokáže i probírání se z bezvědomí roztáhnout na pár stránek, aniž by ztratil čtenářovu pozornost.

Něco víc má kouzlo právě v tom, že vůbec netušíte, co od knihy čekat a nemáte ani páru, kam se bude příběh ubírat. Je plný nečekaných obratů. Kniha je směsicí nejrůznější problematiky, přiblížení životních útrap, prvních zkušeností s láskou, tíze břemene, které musí hlavní hrdina nést a v neposlední řadě snad i varováním.

Hlavní výhodou knihy jsou její postavy, které si na nic nehrají, nejsou to géniové, nepatří mezi superhrdiny, dokáží se mýlit a mají své slabosti. Kniha není nijak obzvlášť akční. Jde v ní hlavně o pocity a o vyslechnutí životního příběhu jednoho nešťastného kluka. Přesto Ness během vyprávění nesklouzává k patosu a násilně ubulené limonádě. Něco víc je opravdové a hlavní je to, co se skrývá mezi řádky. Má silný přesah, který si ale musí každý čtenář vyvodit sám. O knize je třeba přemýšlet a odpovědět si na otázky, které závěr vyvolává, jinak pro vás příběh nebude víc než marným a nesmyslným plácáním do vody.

Kniha je rozdělena na čtyři části, přičemž každá je úplně jiná, každá tak trochu skrývá samostatnou pointu. Ness vám nedá nic zadarmo, nutí vás přemýšlet, rozebírat a pitvat každou scénu písmenko po písmenku. Přesto je to pořád kniha, která se čte skoro sama. Autora buď milujete, nebo absolutně nedokážete pochopit jeho popularitu. Jeho knihy jsou zvláštní, ale skrývají v sobě mnohé, záleží jen na tom, zda se to tam rozhodnete hledat.

Něco víc mě dokázalo nadchnout, udržet u čtení, donutit k zamyšlení, lapat po dechu napětím, ale přesto mi tam ten malý střípek něčeho víc chyběl. Nezodpovězené otázky mi nevadily, ty tam zkrátka tak nějak patřily, ale zkrátka to něco jsem tam pro sebe nalézt nedokázala. Knížku bych doporučila možná mladším čtenářům, než jsem já, i když si tam bezpochyby to své najde každý, kdo se trochu vynasnaží. Protože ono to tam je, jen to třeba není pro každého tak důležité, tak stěžejní a přelomové. Některé momenty, které měly být šokující jsem odhalila až příliš snadno a dojetí se nedostavilo. To nic nemění na tom, že dokážu knihu ocenit z jiných úhlů a z důvodů, které jsou důležité pro mě osobně.

80 %

Knihu vydalo nakladatelství Slovart, kde si ji také můžete zakoupit.
Share:

23. 7. 2017

Šílená – Chloé Esposito (Mad, Bad and Dangerous to Know Trilogy #1)

Alvina s Beth jsou jednovaječná dvojčata, nejen že jsou však jako oheň a voda, ale nejsou si ani nijak blízké. Spíš naopak a možná i proto se již dva roky neviděly. Nyní ale Beth touží po setkání a pozve Alvie na dovolenou do luxusní vily na Sicílii, kde sama bydlí. Alvie ze shledání se sestrou není odvázaná, ale osud situaci vyřeší tak trochu za ni. Když dostane padáka z práce a spolubydlící ji vykopnou z bytu s okamžitou platností, vyhlídka luxusní dovolené v Itálii už se nezdá tak marná. To však ještě netuší, že Beth má vedlejší úmysly. Osnuje nebezpečný plán, ve kterém má Alvie sehrát roli její dvojnice.

Beth byla vždycky maminčina holčička. O dvacet minut starší, vzorná a za všech okolností opečovávaná. S Alvie byly problémy už při porodu a životní smůla se jí od té doby lepila na paty víc a víc. Nikdy nemilovaná vlastní matkou, vždy zastíněná dokonalou Beth, možná i proto si začala zahrávat s ohněm a hranice zákona pro ni přestaly mít význam dříve, než by kdo tušil, že je to možné. Nyní však Beth potřebuje laskavost. A Alvie jako vždy jejím prosbám podlehne. Jejich komplot se však začne velice brzy hroutit jako domeček z karet a dvojčata za svou opovážlivost platí cenou nejvyšší.

Představte si Caroline z Nabíječe, méně naivní a roztomilou než kdy dříve. Přidejte Charley Davidson, ještě bezprostřednější a více od rány než ve kterékoli knize o ní. Přimíchejte spoustu násilí, nevyřešených problémů z dětství, touhu po krvi a odeberte schopnost cítit emoce a máte Alvie.

Šílená je od začátku vskutku jednou z nejšílenějších knih, jakou jste kdy drželi v ruce. Alvie jako vypravěčka drmolí páté přes deváté, nebere si servítky, o sexu mluví se stejnou lehkostí, jako jiní o tom, co bude k obědu, má plný šuplík erotických hraček, s exekučním výzvami si hlavu neláme, bydlí se dvěma feťáky, jejichž jména se nikdy neobtěžovala naučit, půjčuje si peníze, které nevrací a do práce chodí pouze obscénně tweetovat a sledovat porno.

Knihu, která je gulášem žánrů zachraňuje zejména fakt, že je jasnou recesí. Má být parodií na gangsterky plné mafiánů v kombinaci s erotickým a navíc krvavým thrillerem a v neposlední řadě s nezdravou fixační fanfikcí na Channinga Tatuma. Její největší výhodou je humor ostrý jako břitva, absence tabu, absolutní neexistence soudnosti, sociální obratnosti a empatie. Alvie je psychopatka jako vyšitá, na ulici byste ji potkat nechtěli, ale jako literární postava knihy, která si na seriózní nehraje, uspívá na jedničku. Alvie je magor, šílenec, sprosťák a pomstychtivý zahořklý blázen.

Kniha je směsicí žánrů i příběhových prvků. Vraždy, sex, drogy, luxus, finanční machinace, úklady i dvojčecí záměny jsou na denním pořádku, a i když i  osmiletá Lidsay Lohan v Pasti na rodiče předvede v obelhání okolí a vydávání se za svou sestru, kterou téměř nezná lepší výkon, pořád máte v hlavě, že tuhle knihu nemůžete brát vážně. Ačkoli je Šílená nereálná a absurdní, budete se u ní bavit. I když by se většina scén sotva odehrála tak, jak byla popsána, nebudete nic namítat. Alvie všechno zázračně prochází, má podobně záhadný půd sebezáchovy, jaký mají opilí lidé, kteří netuší jak, ale vždy se dostanou bez úhony domů.

Přesto, jaká kniha a její hrdinové jsou, je ta nejnegativnější postava tak trochu mimo dění a její působení máme pouze zprostředkované. Matka dvojčat je totiž jednoznačně příčinou toho, jak se její dcera vyvinula. Jednotlivé kapitoly jsou příhodně uvedeny názvy sedmi smrtelných hříchů v nichž se Alvie snaží hodit část viny za své zpackané dětství i na svou sestru. Někdy si říkáte, že byste v rámci zákona chtěli být někdy tak volnomyšlenkářští jako Alvie, ale zároveň byste magora jako ona nikdy potkat nechtěli.

Šílená je odpočinková kniha pro všechny, kdo si z vulgarit nedělají těžkou hlavu, jsou tolerantní k potokům krve, od čtení vždy neočekávají hloubku hodnou světových filozofů, neberou všechno smrtelně vážně. I když se kniha asi po sto stranách, u kterých se upřímně bavíte začne ubírat úplně jinam, než byste čekali, vlastně to není úplně na škodu. Autorka dokáže překvapit a bez pochyby má v rukávu ještě spousta dobrých nápadů. Kniha se zkrátka dobře čte a je svým podivným způsobem zábavná. To je tak vše, víc než odpočinek a pobavení od toho nečekejte. Puritánům a hnidopichům vstup zakázán. Tady to co hledáte, totiž nenajdete.

70 %

Kniha vyšla u nakladatelství Jota
Share:

17. 7. 2017

Nebudete se bát ničeho zlého – John Searles

Městečko Dundalk v Marylandu je sužováno sněhovou bouří a Sylviini rodiče si vyslechnou dlouho vytoužený telefonát, na jehož základě se i se Sylvií, navzdory vířícímu sněhu vydávají na tajemnou schůzku v místním kostele. Zatímco Sylvie čeká v autě, její rodiče jsou brutálně zavražděni a ona je jediným člověkem, který může na situaci vrhnout trochu světla. Sylvia si ani téměř rok po tragické události není jistá, čeho vlastně byla svědkem, když se po dlouhém čekání vydala za rodiči do kostela a zda na základě její výpovědi sedí ve vězení správný člověk. Modlí se za duše svých rodičů a je rozhodnutá záhadě přijít na kloub stůj co stůj a učinit spravedlnosti za dost jednou pro vždy.

Sylvie byla vždycky rodinným mazánkem. Dcerou, na kterou je spoleh, která nosí domů skvělé známky, za každých okolností poslouchá rodiče a vždy jim dá přesně takovou odpověď, jakou chtějí slyšet. Její sestra Rose je naopak tak trochu rebelka. Nesouhlasí s tím, co její rodiče dělají za živobytí, bouří se proti jejich náhledu na život a dělá jen to, co sama považuje za vhodné. Po tragické smrti rodičů připadne Sylvie starší Rose do péče. Jejich soužití je problematické, ale Sylvii jen motivuje k pátrání po tom, jak to vlastně té osudné noci bylo, obzvlášť, když má podezření, že v celé události sehrála jistou roli právě Rose.

Nebudete se bát ničeho zlého se od začátku ubírá neokoukaným a zajímavým směrem, který vás možná zaskočí. Tato kniha je jedna z těch, které jsou nejlepší, pokud přesně nevíte, do čeho jdete, protože pak pro vás bude připraveno hned několik šokujících momentů. Potenciál, který autor hned od počátku nastolil však zůstal v podstatě nevyužit. Prvky, které měly příběh propojovat nebyly dostatečně přesvědčivé a jejich zahrnutí do děje díky tomu působilo prvoplánově. Ty nejlepší aspekty byly na pořadu dne jen pro zastření hluchých míst a veškerá vysvětlení nebo přiblížení jejich významu klouzala po povrchu a nechávala příliš mnoho prostoru pro fantazii, čímž vedla k nepochopení a ztrátě zájmu.

John Searles ambiciózně rozjel obrovské množství dějových a časových linek, které vás ke čtení dokázaly neskutečně připoutat. Jeho nápady jsou nesmírně zajímavé a všechna ta tajemství by vydala na několika dílnou sérii. Celá rodina Masonových měla skříň, nebo spíš sklep plný kostlivců, který čtenář s chutí kousek po kousku a vrstvu po vrstvě odhaloval. Zajímavé by bylo číst příběh z různých úhlů pohledu. Taková Rose nabízela senzační potenciál vypravěče, ale i ten zůstal u ledu. Ve finále to ale dopadlo tak, že si autor se všemi těmi osudy a příběhy nedovedl poradit. Konec zůstal těžce nedotažený a jako by patřil úplně jiné knize. Hodně otázek zůstává bez odpovědi, a to je škoda. Vzhledem k tomu, jak je kniha rozsáhlá by si alespoň některé linky zasluhovaly dokončit v započatém tempu, které se rozvíjelo více než slibně, případně knihu lehce proškrtat. Na druhou stranu si příběh dovedu velice dobře představit jako televizní seriál a věřím, že kdyby se John Searles pokusil knihu přepracovat na scénář, měl by neskutečný úspěch. Jestli mu něco jde, jsou to totiž dialogy a navození úzkostné a pochmurné atmosféry, kterou dokáže přivodit pouze pomocí několika málo slov.

Nebudete se bát ničeho zlého je podivnou směsicí krimi a paranormálního rodinně zaměřeného dramatu. V kapitolách se poměrně nepřehledně střídá současnost s nejrůznějšími linkami z minulosti. Kniha v podstatě postrádá akci, což není nutně na škodu, pokud ji v knize automaticky nepředpokládáte. Přes všechna vyjmenovaná negativa se autorovi něco povedlo. Nenápadně do knihy vpašoval upozornění na skryté problémy tam, kde byste je nečekali. Pod zástěrkou náboženství a paranormálních jevů poukazuje na nešvary společnosti, zpátečnické názory a pokrytecká řešení. Navíc je to kniha, ze které si občas budete chtít vypsat nějaký ten citát.

Nebudete se bát ničeho zlého je ambiciózní projekt, který nedopadl úplně stoprocentně, ale rozhodně si najde své spokojené čtenáře. Autorovi se povedlo knize vtisknout tu pravou, lehce strašidelnou a nadpřirozenou atmosféru a vypíchnout téma, které v současné literatuře zase tolik nefrčí. Umí pracovat se slovy, pouze neví, kdy přestat. Donutí však čtenáře zamyslet se nad mnoha záležitostmi každodenního života, ponouká ho k vytváření teorií, hledání náznaků a vrtání se v minulosti. Nebudete se bát ničeho zlého sice neaspiruje na knihu roku, ale něco do sebe určitě má. Hlavní síla knihy spočívá v literárním znovuobjevení některých motivů a témat a vynesení na světlo netradičních úhlů pohledu na život. Je to příběh o fanatismu a tvorbě vlastní verze světa. Tohle není thriller a pokud v knize jeho prvky budete hledat, budete zklamaní. Kniha je spíše hloubkovou studií rodiny, která navenek nepůsobí úplně tradičně, ale ve skutečnosti je do důsledků podobná každé druhé. Jestli si ze čtení něco odnesete, bude to pořádná husí kůže a kopa rozporuplných pocitů.

65 %

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji internetovému obchodu megaknihy.cz
 
Share:

16. 7. 2017

Hovor se smrtí - Chris Carter (Robert Hunter #8)

Ulicemi Města Andělů se svobodně plíží přízrak z hororů. Démon, který si své oběti si vybírá na sociálních sítích. Nejprve je pronásleduje a doručuje jim anonymní dopisy seskládané z písmenek vystříhaných z časopisů, sleduje jejich rituály a následně se vkrade k nim domů, nahé je sváže a zahájí videohovor s někým, z jejich blízkých. Volaní dostanou dvě velmi osobní otázky, které by pro ně mely být jednoduché. Pokud na ně odpoví špatně, démonova oběť bude potrestána. Pokud správně odpovědět nedokážou ani na několik pokusů, jejich milovaný to nepřežije a oni jsou nuceni sledovat jejich mučení a následně brutální vraždu v přímém přenosu až do hořkého konce, bezmocní a příliš daleko, aby mohli jakkoli zasáhnout.

Případ se dostane na stůl útvaru ultranásilnch zločinů. Na paškál si ho vezme duo detektivů Hunter a Garcia. Hunter byl odmalička zázračné dítě. Jeho pozorovací schopnosti jsou nadlidské, schopnost dedukce a nekonformní myšlení na hranici geniality. Jeho skóre úspěšně uzavřených případů je omračující. Oproti tomu je jeho parťák Garcia tentokrát spíše do počtu a svému dokonalému parťákovi pouze přizvukuje.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství BBart.
Share:

14. 7. 2017

Tipy na 10 perfektních thrillerů

Kdo by nemiloval thrillery. To, že se při čtení vyžíváte v napětí, bolesti, krvi, strachu, násilí, manipulaci, lžích a psychopatech rozhodně neznamená, že byste nebyli psychicky v pořádku. Naopak. Kdyby ve vás tyhle napínavé potvůrky nedokázaly probudit stejným dílem zhnusení a nadšení, začala bych mít teprve obavy. Samozřejmě je třeba všechny ty šílence prokládat dalšími žánry, jinak by člověk z té změti záhad zešílel, nicméně ten "váš žánr" je prostě jen jeden. A protože tipů na skvělé knihy není v té šílené záplavě nikdy dost, přináším vám seznam mých TOP 10 thrillerů posledních let.

Celé jeho znění najdete na webu LEVOU ZADNÍ .
Aktuálně nejnižší ceny jednotlivých knih najdete na srovname.cz

Malá ochutnávka

Máte rádi učebnicové psychopaty? 

Lákají vás záhady? 

Nebo si snad nejvíce užíváte hru s psychologií postav a přehodnocování teorií?  

 Kompletní seznam i s důvody, proč si jednotlivá díla přečíst najdete zde.
Share:

13. 7. 2017

Soutěž o Čtyři legendy

Protože dělám ráda lidem radost, rozhodla jsem se udělat rychlou soutěž o knížku. Jedná se o Čtyři legendy, které napsal Matthew Reiley. Jde o čtvrtý díl jeho oblíbené série Jack West Jr.

Anotace:
Jack spolu s patnácti muži unesenými z tajné základny byli vybráni, aby změřili síly při Velkých hrách. Z klání na život a na smrt vzejde v souladu s pradávným rituálem pouze jediný vítěz, ovšem odmítnout účast nepřipadá v úvahu. V průběhu vražedného boje Jack odhalí záhadné mocnosti stojící v pozadí: čtyři legendární království.

Cenu do soutěže laskavě věnovalo nakladatelství Alpress.

Podmínky jsou jednoduché. Napište mi do komentářů, jakou legendu, pověst, nebo mytologický příběh máte vy osobně rádi. Připište proč byste měli knížku vyhrát právě vy + kontaktní e-mailovou adresu a kniha může být vaše. Vítěze vyberu pomocí random.org a kontaktuji ho e-mailem.
Zúčastnit se může kdokoli s českou doručovací adresou. 


Share:

Rekviem za Pluto - Adam Chromý

Alice a David jsou spolu již pět let, ale veškerá vášeň, přitažlivost a vlastně i tolerance se z jejich vztahu kamsi vytratila. David chodí záměrně domů pozdě a doufá, že se s Alicí již nebude muset bavit. Alice jeho pozdní příchody vítá a pro jistotu předstírá spánek, aby s Davidem nemusela mluvit. Rok 2006 je plný změn. Změn malých i velkých. Pluto přišlo díky pražskému kongresu o status planety, Alice po studiu pedagogické fakulty nastoupila do své bývalé základní školy jako učitelka a David stále čeká na průlom ve své žurnalistické kariéře, který je, zdá se, na dosah.

Alice a David randili, zamilovali se do sebe a pořídili si společné bydlení, a nakonec upadli do stereotypu a zabili svůj vztah. Všechno to krásné vyšumělo a teď už jeden druhého obcházejí obloukem, ale z finančních a pragmatických důvodů se ani jeden nemá k tomu, aby udělal radikální řez. Všechny jejich problémy se odehrávají na pozadí něčeho většího a sice, že i sluneční soustava trpí ztrátou jednoho důležitého článku. Pluto přestává být planetou a je nyní jen stínem své vlastní existence. Přepisují se atlasy i učebnice a podobně jako se zapomnělo na babyku ve vyjmenovaných slovech, i Pluto pomalu odplouvá z našich vzpomínek. A to vše jen proto, že si to někdo na kongresu usmyslel.

Rekviem za Pluto je sondou do problémů vesmíru i osobního mikrokosmu dvojice, kterou již skoro nelze nazývat párem. Ani jednu velikost problémů kosmického rozměru nestaví autor na nadřazenou úroveň, uznává, že kosmické rozměry jsou jednotkou relativní. Kniha pojednává o tom, že lidi dnes neumějí být sami, a tak setrvávají v nesmyslných vztazích, ve kterých být nechtějí a které nemají budoucnost. Rozumově vědí, že je to bláhové, naivní a sebemrskačské trvat na pokračování, ale nedokáží se vymanit ze známého, udělat tlustou čáru za minulostí a opustit zvyky, které jsou pro svou, i když už nepříjemnou povědomost pohodlné.

Autor evidentně miluje symboliku a libuje si v metaforách. Krásně se mu podařilo vyobrazit paralelu změny definice planety a postavení Pluta ve sluneční soustavě s definicí vztahu dvou v globálním měřítku nevýznamných lidí. Teprve s nastolením nové definice totiž může nastat kýžená rovnováha. Planety mohou zase obíhat po nezměněných drahách, děti zase mohou vyjmenovávat planety sluneční soustavy bez zaškobrtnutí a lidé mohou svobodně dýchat.

Kniha je, alespoň z počátku neuvěřitelně negativní až depresivní, ale ve čtenářích rezonuje, a to zejména proto, že většina lidí si něco podobného v životě prožila, tedy alespoň valná většina již nějakou dobu dospělých, kterým je kniha primárně určena. Rekviem za Pluto postrádá děj, ale kdo by ho tam hledal, byl by pitomec, protože on tam nepatří. Kniha je zkrátka plná všedních epizod. A každodenní život zkrátka není plný akce a vzrušení. Každý den může být nějakým způsobem výjimečný, pokud si ho takovým rozhodneme udělat, nicméně těch opravdu akčních, které vyhledáváme v literatuře je ve skutečném životě tolik, že by se za rok daly spočítat na prstech rukou.

Rekviem za Pluto je přes všechny klady z mého pohledu bohužel poměrně průměrná kniha plná nespokojenosti a negativity, která ve mně nezanechala hlubší stopu. Něco mi v ní chybělo, něco přebývalo a naštěstí jsem se s postavami nedokázala ztotožnit. Možná ale má nespokojenost pramení ze strachu, že je tohle normální. Že do podobného stavu dříve nebo později upadne každý, byť láskyplnější vztah. I když tomu nevěříme, i když se snažíme, i když se milujeme. Pokud však radikální řešení nikomu neublíží, není nutné otálet. Rekviem za Pluto je příběh, který zdůrazňuje, jak snadné je ustrnout na místě, nechat se ukolébat stereotypem a propásnout tu chvíli, kdy se ještě to nejcennější dalo zachránit, nebo kdy se dalo poznat, že tohle není to nejcennější a že to pravé teprve přijde.


50 %
Share:

12. 7. 2017

Book haul za červen 2017

A je to tu. Další vytahování se, další chlubení se, další haul. Poslední měsíce byly náročnější a za náročné okamžiky je samozřejmě třeba se odměňovat. Navíc nakladatelé před létem dohání co se dá a vydávají samé pecky, aby nás zásobili na prázdniny a dovolené. A tak i mně přibyla slušná hromádka novinek. Červen mou knihovničku obohatil o deset papírových knih a jednu e-knihu. 
Před pár dny jsem si pro zajímavost sepsala statistiku, kolik nových knih mi zatím přibylo za rok 2017, kolik z nich jsem přečetla a červen z tohoto průzkumu hned po šíleném měsíci Světa knihy vyšel nejhůř. To však nijak nezmenšuje moji radost z nových přírůstků a nyní, když mám své resty hozené na papíře, věřím, že s nimi během léta, kdy tolik novinek nevychází, pořádně pohnu.

Jako první musíme samozřejmě omrknout odměny, které jsem si pořídila za státnice. Ne že bych thrillerů neměla dost, ale Dívky z trajektu jsem si nechtěla nechat ujít. Tajemství skrývající se v kufru sériového vraha, dvě ztracené holčičky z dětského domova a nikdy nevyřešený zločin - say no more. Byla jsem ztracená.
Jelikož Dívka ve vlaku se mi moc líbila, ačkoli měla hlavní hrdinku, kterou bych nejradši propleskla, Do vody s krásnou obálkou jsem v knihkupectví taky nechat nemohla. No podívejte se na ni!
Malý život jsem se chvíli snažila ignorovat, protože mě rozčílilo, že je ve větším formátu, než je většina Odeonek a i když ty důvody chápu, bála jsem se, že tu knihu budu chtít, jakmile si přečtu anotaci a ona bude mezi mojí odeonskou sbírkou vyčnívat. Nicméně jsem měla cestu do Neoluxoru na autogramiádu Radky Třeštíkové, jen jsem do knížky nakoukla a už jsem ji měla v tašce (samozřejmě i s účtenkou). Padne brzy, protože jsem rozečetla prvních pár stránek a hrozně mě to bavilo.

Vydávání knih Sharon J. Bolton je u nás v ohrožení. Nakladatelství Domino samotné má autorku ve velké oblibě, ale prodeje neustále klesají a já nemůžu pochopit proč. Autorka má neuvěřitelný talent, skvělé zápletky, dokonalá rozuzlení, perfektně zvládnutou logiku a parádní a čtivý styl. Píše jedny z nejlepších detektivek, jaké znám a já ji prostě můžu. Má ji rád, nemá ji rád se obzvlášť povedlo a i přes štědrý příděl stránek (něco přes 600) jsem ji bez potíží přečetla za den. Nemohla jsem se odtrhnout, nemohla jsem přestat, bylo to nejlepší. Moje první letošní 100 % knížka.
Za zavřenými dveřmi je pak zdařilý thriller, z jehož reálnosti taky pěkně mrazí. Téma domácího násilí, psychického týrání, vydírání a přetvářky zkrátka táhne a nepřestane bavit.

Svou troškou do českého rybníčku i tentokrát přispěl Slovart a vydal další knížku Miroslavy Varáčkové. Hlavně to nikomu neříkej je příběh o šikaně, stigmatu z minulosti, přivlastňování a tanci a je jednoznačně určen mladším čtenářům. Já sama jsem si při čtení připomněla léta s Lenkou Laczovou. Varáčková klade důraz jak na osvětovou, tak milostnou linku a daří se jí to propojit přímo skvěle.
Produkce nakladatelství Mystery press je mi šíleně symaptická, ale až nyní se mi konečně dostal do rukou jeden z jejich titulů. Nebudete se bát ničeho zlého se svým tajemným námětem vypadá více než dobře a já bych potřebovala, aby měl den 48 hodin a já stíhala číst všechno naráz. Protože tohle chci číst taky okamžitě a střelhbitě.
Šílená má být kombinací mrazivého thrilleru na rozpálené Sicílii s lehce erotickým nádechem. Sestry, dvojčata, každá úplně jiná, ale nyní je něco spojuje. Plán.

Chris Carter je všemi opěvovaný a navíc vychází u nakladatelství BB art, což je pro mě zárukou kvality co se sérií týče. Hovor se smrtí je jeho nejnovější knihou a já si ho okamžitě zamilovala. Hlavním tématem je hledání budoucích obětí vraždy na sociálních sítích. Populární a zatím neotřepané.
Osm je novinkou Radky Třeštíkové. Po předchozích knihách autorka lehce a spíše symbolicky vykročila ze své komfortní zóny a zasadila příběh do detektivního rámce, ale přesto ústředním motivem zůstávají vztahy. Osm pro mě stojí o příčku výše, než Bábovky.

No a nakonec e-kniha. Jak už jsem zmiňovala výše, S.J. Bolton si mě omotala kolem prstu a já do konce roku hodlám pokořit všechny její knihy, které u nás vyšly. Byla bych opravdu zklamaná, kdyby její další díla u nás nedostala šanci. Pokud máte rádi dobře zpracované a promyšlené detektivky, omrkněte jí. Stojí to za to. Věřte mi. Už mě vidíš? je naprostá pecka!

A to je prosím za červen vše. Z jedenácti nových titulů mám pět přečtených a jeden právě čtu. Ačkoli červen hned po květnu dopadl nejzoufaleji co se poměru přečtených a pořízených knih týče, pořád to skóre považuji za poměrně dobré. A teď si jdu číst, ať s tím ještě pohnu.

Četli jste některou z výše uvedených knih? Máte v plánu si některou z nich pořídit? A co přibylo v knihovničce vám? Daří se vám držet čtecí krok s nakupovacím? 
Share:

11. 7. 2017

Už mě vidíš? - Sharon. J. Bolton (Lacey Flint #1)

Píše se rok 1888 a Jack Rozparovač terorizuje Londýn. Zabíjí prostitutky, brutálně je rozřezává, vyjímá jim orgány, provokuje policii troufalými dopisy a dovedně, jako přízrak, uniká spravedlnosti. Nyní, o více než sto let později přichází jeho napodobitel. Obětmi však tentokrát nejsou šlapky, ale ženy z bohatších rodin, které zjevně nic nespojuje. Vrah je nicméně zohavuje po vzoru svého předchůdce a těla zanechává na nejroztodivnějších místech. Vypadá to, že se drží napodobování takzvaných kánonových vražd, tedy těch, které jsou skutečně přisuzovány Jacku Rozparovači. Ale co ho žene kupředu? V jeho plánu figuruje totiž ještě jedna žena, která stojí tak trochu mimo rámec jeho působnosti. Lacey Flintová, mladá policistka, na kterou se pachatel abnormálně fixuje.

Lacey je u policie v podstatě zelenáč, ale ve všech testech a výcviku si vedla na výbornou. Je motivovaná, odhodlaná, neohrožená a je na tom fyzicky dobře. To, že se téměř stala očitým svědkem prvního z řady představení novodobého Jacka Rozparovače ji však zaskočí nepřipravenou. Na místě činu se objevila náhodou sotva v řádu minut po pachateli a první oběť jí zemřela v náručí. Co by se stalo, kdyby se ke svému zaparkovanému autu, kde žena zemřela, vrátila o chvilku dřív? O sebe strach nemá. Jack Rozparovač ji zajímá a trápí z jiných důvodů. Lacey by se jako svědek měla od vyšetřování držet dál. Nakonec však policie vezme její pomocí za vděk, neboť se odmala na Rozparovače specializuje a ví o něm naprosto vše. Díky těmto znalostem by teď snad mohli být o krok napřed před vrahem. Nebo ne?

Už mě vidíš? je prvním dílem slibné série, který hned zčerstva vystřeluje očekávání do oblak. Autorce se skvěle a stabilně podařilo položit všechny základní kameny, na kterých se dá postavit perfektní detektivka. Postavy jsou do detailu promyšlené, propracované a autorka jim do vínku vložila osudy tak spletité, že vás zkrátka zajímá, jak se jejich budoucnost bude vyvíjet dál, budete chtít vytahat všechny kostlivce, z jejich skříní a objevit jejich bubáky z minulosti. A na to jeden díl rozhodně nestačí. Propojení legendárního příběhu Jacka Rozparovače s moderním Londýnem v jejím podání funguje na jedničku, každé slovo má v příběhu své místo, vše má hlavu a patu a stojí na zákonech logiky. Bolton nepotřebuje svůj příběh vykreslovat v zářivých barvách. On totiž mluví sám za sebe.

Sharon J. Bolton je mistryní mučivého napětí, kliček, zavádějících informací a překvapivých zvratů. Čtenáře si během pár stránek hravě omotá kolem prstu a pak už ho jen na nitkách vodí přesně tam, kde ho potřebuje mít. A jakmile si jste jistí, že jsou všechny karty vyložené na stole a vy jste ji konečně přechytračili, vytáhne na vás trumfové eso přímo z rukávu. Před touhle autorkou nebudete nikdy napřed. Její myšlenkové pochody jsou tak originální, a přesto tak povědomé, že se vám velice snadno dostane pod kůži. Její zvládnutí všech použitých historických i faktických informací je zkrátka obdivuhodné a za rešeršní práci k této knize nemůžete jinak než tleskat.

Už mě vidíš? vás bude bavit. A tím vás, myslím úplně všechny milovníky žánru bez rozdílu. Mark je ve své věčné zamračenosti a vážnosti sympaťák v banditím kostýmu, Lacey je velká neznámá, u které je stále co objevovat a Dana je zkrátka velká šéfka, která má za úkol všechen temperament svých podřízených držet na uzdě. Do receptu přimíchejte i záhadného a zatraceně brutálního záporáka, styl, který vás nenechá spát a bude vás nutit číst až do úplného vyčerpání a máte ten nejlepší koktejl ze všech. A taky nejnávykovější. Pokud jste ještě neobjevili svého oblíbence na poli krimi, Bolton aspiruje na jasnou vítězku. Nevěříte? Věřte. A nebo se přesvědčte sami.

100 %

E-knihu seženete zde, nyní pouze za krásných 48 Kč.
Ráda bych touto cestou poděkovala serveru palmknihy.cz za poskytnutí recenzního e-booku.
Share:

8. 7. 2017

Chlapec na vrcholu hory – John Boyne

Pierrot se narodil do poměrně šťastné rodiny, jen v nešťastné době. Následky války mu vzaly německého otce a krátce na to i francouzskou matku. Malý chlapec, zvyklý na život v Paříži je nyní odsouzen k životě k sirotčinci, alespoň do chvíle, než se ho ujme teta Beatrix, kterou vzhledem k jejím rozepřím s bratrem, Pierrotovým otcem, nikdy neviděl. Beatrix pracuje jako hospodyně v horském sídle Adolfa Hitlera. Myslí si, že přivedení malého Pierrota do Führerova domu je to nejlepší, co pro synovce může udělat. Postupně však zjišťuje, že se dopustila jednoho z nejhorších omylů ve svém životě.

Pierrotovi je sotva sedm let, když se stane sirotkem. V průběhu knihy roste, dospívá a čtenář může v přímém přenosu vidět, jak snadné je přetvořit nevinnou dětskou duši k obrazu svému. Jeho přátelství s Anshelem, chlapcem židovského původu je zdrojem hlubokého smutku a vztah s obyvateli Orlího hnízda k zamyšlení.

Chlapec na vrcholu hory je živoucím důkazem toho, co s člověkem udělá moc, touha po uznání, naprostá izolace, slepá víra a fanatický obdiv. Názorně a s děsivou doslovností ukazuje, jak těžké je odolat kouzlu osobnosti a jaká zvěrstva se mohou dít během války i v místech, kterých se boj fyzicky nedotýká. Orlí hnízdo, ač centrem vzniku všech možných machinací a hrůz je od války samotné stranou, ale to šílenosti uvnitř jeho zdí nijak neumenšuje. Pierrot, který se v Orlím hnízdě mění v Pietera je obětí manipulace. Vymývání mozků je zde na nenápadném denním pořádku. Kniha je příběhem o úmyslné slepotě, úkladech a přehlížení hrůz, práskačství pomalém uvědomění, ale i o statečnosti, umění udržení si vlastního názoru navzdory těžkostem doby, síle přesvědčení, vzájemné podpoře a hrdinství.

Setkáváme se tu se skutečnými osobnostmi jako jsou Eva Braunová, nebo třeba Heinrich Himmler, v jak se domnívám, fiktivních situacích. Sympatizanti Hitlera zde splývají s těmi, kdo dělají vše pro to, aby přežili. Následovníci Hitlerových ideálů plíživě nastupují na scénu a ti ostatní se snaží jen přežít. Válka je tu vyobrazena ve velice neotřelém pohledu, tohle John Boyne zkrátka umí. Nechybí ani drobné a logické propojení s knihou Chlapec v pruhovaném pyžamu, které potěší. Chlapec na vrcholu hory je tak nějak brutálnější, pochmurnější, možná snad děsivější, ale i smutnější a při jejím čtení ucítíte ještě silnější bezmoc. Budete se bát, možná i uroníte slzu a rozhodně se nad hodně věcmi zamyslíte. Kniha má co dát jak mladším, tak dospělým čtenářům, kteří uvidí až za její okraj a dokáží v ní číst mezi řádky, zatímco pro děti bude hlavně varovně zdviženým prstem. Neuškodí ale, pokud se vy dospělí rozhodnete knihu věnovat svým ratolestem, když čtení doplníte i následnou diskuzí a dovyjasněním.

Chlapec na vrcholu hory je příběh o vypořádání se s vinou. Je to podrobný popis poutě malého chlapce, který se dostal do cesty vlivu silné osobnosti. Je to kniha o jiném pohledu na Adolfa Hitlera s nejrůznějšími perličkami, které ho mají z pohledu čtenáře polidštit a v jistém smyslu ospravedlnit všechny, kteří se dali jeho ideologií strhnout, ať už z jakéhokoli důvodu a s jakýmkoli úmyslem. Chlapec na vrcholu hory nikoho neodsuzuje, nikoho nekárá, pouze upozorňuje a šíří osvětu. Je to kniha skutečně pro každého, je to jednohubka, je to naprostá pecka. Tohle si musíte přečíst i v případě, že si myslíte, že vás historie nezajímá a že o ní nemáte ani potřebné minimální potuchy. Protože John Boyne vám natluče základy do hlavy tak nenásilně, že budete koukat. Samozřejmě je třeba být opatrný s hranicí skutečnosti a fikce, ale neuděláte chybu, ať už budete knihu brát jako odrazový můstek nebo jako svou bibli. Protože tohle je dámy a pánové příběh, který stojí za to číst opakovaně, připomínat si a pracovat díky ni na sobě i na tom, aby se historie neopakovala.

90 %

Kniha vyšla u nakladatelství Slovart pod značkou BRIO.
Pořídíte ji snadno třeba zde.
Share:

7. 7. 2017

Kulka - Mary Louise Kelly

Caroline začne zničehonic bez zjevné příčiny pobolívat zápěstí. Doktor si s ní neví rady a pošle ji na magnetickou resonanci a na rentgen. Ty odhalí, že má Caroline v krku u páteře kulku, která zřejmě tlačí na nějaký nerv, přesto že neví o tom, že by někdy byla postřelena. Od té chvíle se jí převrátí život naruby. Když se vyptává rodičů, kde k té kulce v krku přišla, dozví se, že ji ve třech letech adoptovali, protože její biologičtí rodiče byli zavražděni a ona byla u toho. Vrahovi však zřejmě nestálo za to, zabít malé dítě, které si nic nebude pamatovat. Pachatel nebyl nikdy dopaden. Tehdy vrah netušil, že v sobě Caroline, jako jediný, ač nespolehlivý očitý svědek, bude důkaz o zločinu nosit po celý život a že ho minulost a spravedlnost může dostihnout o čtyřiatřicet let později. A nyní je Caroline odhodlána o své minulosti zjistit vše, co jí do té doby bylo utajováno.

Sedmatřcetiletá Caroline je profesorkou francouzské literatury, která má ten nejspokojenější a nejpohodovější vztah s matkou, otcem i dvěma bratry, jaký jen lze v rodině vybudovat. S muži už je to trochu slabší, ale nestěžuje si. O to větší je pro ni šok, když najednou zjistí, že Frannie a Thomas Cashionovi nejsou jejími biologickými rodiči a že ji adoptovali po tragické události v rodné Atlantě, která se udála, když byla batole. Caroline je zdrcená a ačkoli za své pravé rodiče bude vždy požadovat ty, kteří ji vychovali, rozhodne se poznat, kým vlastně je a kdo jí dal do vínku ty rysy, u kterých si až nyní všímá, že je ve své rodině neměla po kom zdědit.

Kulka se může pyšnit šokujícím námětem a slibně znějícím příběhem, který má být kombinací pátrání adoptovaného člověka po dávných kořenech a nebezpečí šťourání se v nedořešených zločinech. Autorka docela dobře zvládla uvést příběh, ale jakákoli gradace celkem chyběla. Příběh tak nějak stagnoval na stejné úrovni po celou dobu, a i když vás zajímalo, jak to všechno tenkrát bylo, napětí se příliš nestupňovalo. Caroline navíc uvízla v jakési bublině a atributy jako věk či zaměstnání působily, jako kdyby byly pro postavu vymyšleny zpětně a jen aby nějaké měla. Bohužel její chování věku příliš neodpovídalo a hrdinka působila mnohem mladším a naivnějším dojmem. Caroline není nikterak zapamatovatelná a vlastně ani moc sympatická, abyste měli tendenci jí fandit a držet palce, aby našla sama sebe a to, co hledá.

Kniha je nicméně napsána relativně dobře, i když možná lehce nevyspělým stylem, ze kterého právě získáte dojem naivity a mládí hlavní hrdinky. Ačkoli není dechberoucí a nutně vás nepřiková k celodennímu čtení, je napsána poměrně příjemně, nenadchne a neurazí, ale čte se svižně a snadno. Kapitoly jsou krátké a dobře členěné. Dialogy jsou vystavěny uvěřitelně a postavy jsou pohodové, ačkoli nemají příliš propracovanou charakteristiku a vlastně o většině nevíme až na pár povrchních informací nic. Zajímavostí je osobitost vyprávění, protože Caroline sama komunikuje přímo se čtenářem, oslovuje ho a vy máte díky tomu pocit, že knihu napsala přímo pro vás. Závěr je trochu nedotažený a nejspíš nesedne každému.

Kulka je taková ta kniha do letadla. Příběh, který vám při čtení bude příjemný, bude vás bavit, ale za týden už si nevzpomenete ani na jméno hlavní postavy, natož jak se její osud vyvinul. Jako odpočinková četba je však ideální a čas strávený s Caroline a jejími problémy nebudete považovat za ztracený. Donutí vás zamyslet se nad tím, jaké to musí být ocitnout se v tak podivné životní situaci a jaký nápor na psychiku musela Caroline zažít, jakmile se její život ocitnul vzhůru nohama. Kulka je zkrátka fajn. Nic víc, nic míň.

60 %
Share:

6. 7. 2017

Blog tour 2017 aneb zpověď autorů

Léto je nejen érou dovolených a prázdninové pohody, ale nyní se snad již dá označit tradičním obdobím blog tour. Po loňském úspěchu jsme se s Ellen a Ivccou rozhodly opět chopit organizace a popostrčit vás k účasti.

Blog tour je projekt, který vám poskytne jedinečnou možnost, ke které byste se za normálních okolností třeba neodhodlali. Účelem je mimo jiné objevit nové blogy, dozvědět se zajímavosti ze spisovatelského světa a zkrátka si to užít. Zapojit se může každý. Jak?

Základem je vymyslet jednu otázku, kterou byste rádi položili svým svým oblíbeným autorům a autorkám. Otázka by měla být dostatečně univerzální, ale také co nejzajímavější, ale její jedinou skutečnou podmínkou je, aby se týkala knížek, čtení či psaní. Jakmile budete vědět, na co se chcete zeptat, jednoduše napíšete na naši e-mailovou adresu blogtour.zpovedautoru@gmail.com své jméno nebo přezdívku, název vašeho blogu a svou otázku (to abychom se vyhnuli duplicitě a tomu, že se všichni budou ptát stejných lidí na to samé, protože co si budeme povídat, někteří autoři jsou v blogosféře tak populární, že si je vyberete všichni). Jakmile vám odpovíme, že je otázka v pořádku a ojedinělá, už můžete začít žhavit klávesnice a psát autorům o sto šest. Každému položíte svou jednu schválenou otázku a samozřejmě připíšete cokoli dalšího, co vás zajímá, nebo jim třeba napíšete, proč máte jejich knížky rádi. Musíte však počítat s tím, že spisovatelům chodí denně obrovská spousta pošty a že ne od každého se dočkáte odpovědi hned, někteří možná neodpoví vůbec. Proto jednak psaní samotné nenechávejte na poslední chvíli a hlavně obrňte se proti zklamání, když někteří neodpovědí vůbec.

Přihlášení bude trvat do 20.7.2017. Do té doby musíte akorát vymyslet svou otázku, napsat ji na náš e-mail a zapsat se do linkovače (na konci článku) kdy samotnou blog tour spustíme.

Na získání odpovědí od autorů budete mít čas do 15.9. Jakmile je budete mít všechny odpovědi pohromadě, opět nám napíšete informační e-mail a my vám přiřadíme datum, kdy budete moci článek zveřejnit.

Pomocí linkovače a itineráře, který bude včas zveřejněn, bude každý mít možnost omrknout odpovědi autorů na otázky u všech ostatních účastníků. Sama budu určitě každý článek promovat i na facebookové stránce svého blogu.

Zúčastnit se můžete i pokud nemáte blog. Budete postupovat stejně jako blogeři, ale ve finále bude článek publikován na jednom z organizátorských blogů (pokud chcete, aby váš článek byl publikován na konkrétním ze tří organizátorských blogů, nezapomeňte to připsat do e-mailu), samozřejmě s patřičným uvedením vás, jako autorů.

Pokud něčemu nerozumíte, neváhejte se zeptat v komentářích nebo na mém osobním mailu MelindaMyaddictions@gmail.com - ten se nebude počítat jako přihlášení, tak pozor!), případně navštivte i blogy dalších organizátorek, nejspíš umí vysvětlovat lépe, než já.

Pokud byste s účastí váhali jen proto, že si nevěříte v angličtině, neváhejte mi napsat. Nejsem rodilý mluvčí, ale pomoci s překladem vaší otázky vám snad zvládnu.

Ve zkratce - co musíte udělat pro účast

1. Vymyslete jednu otázku, kterou položíte všem vybraným spisovatelům

2. Na e-mailovou adresu blogtour.zpovedautoru@gmail.com, zašlete vaše jméno nebo přezdívku, svou otázku a adresu blogu, kde budete publikovat odpovědi, které vám přijdou (případně název či adresu jednoho z organizátorských blogů, na kterém si přejete svůj článek ve finále zveřejnit)

3. Zapište se do linkovače do 20.7. (na konci článku)

4. Napište autorům

5. Čekejte na odpovědi

6. Přeložte odpovědi, sepište článek, a na mail (blogtour.zpovedautoru@gmail.com) nám pošlete info, že máte co publikovat a že vám máme přidělit datum (tohle musíte zvládnout do 15.9.2017)

7. Publikujte článek ve vám přiděleném termínu (měl by obsahovat banner projektu, případně zmínku o organizátorech), nebo ho pošlete na již notoricky známý e-mail s poznámkou, na kterém z organizátorských blogů chcete, aby se objevil

8. Navštivte ostatní přihlášené blogy

Pár tipů na závěr
  • Oslovovat můžete samozřejmě jak české, tak zahraniční autory. Bohužel však ne každý čtenář vládne angličtinou a my bychom byly rády, aby alespoň pasivní část blogtour byla dostupná všem a proto by bylo fajn, kdybyste k originálním odpovědím vytvořili aspoň přibližný překlad do češtiny/slovenštiny. 
  • Nebojte se oslovit více autorů najednou. Nepočítejte předem s tím, že vám všichni odpoví. Tak ať máte vůbec co publikovat, až na vás dojde řada. Já loňský ročník značně podcenila. 
  • Pokud byste blogtour rádi ozvláštnili, můžete autory zkusit poprosit o propagační předměty, případně něco sami věnovat do soutěže a spolu s odpověďmi zveřejnit i giveaway. Její průběh už je čistě na vás a její pořádání je dobrovolnou součástí blog tour. 
  • Nepište jen samotné otázky a žádost o propagační předměty. Autoři sice nemají čas číst velké litanie, ale jsou to taky jen lidi a jistě je potěší, když do mailu připíšete i nějaký osobní postřeh o jejich knížce, tweetu nebo čemkoli jiném. Nezapomeňte připojit vysvětlení, proč se na to všechno ptáte a třeba i připojte odkaz, kde bude nakonec jejich odpověď zveřejněna. 
  • Za ne úplně brilantní angličtinu vám nikdo hlavu neutrhne. Každý ocení snahu a zájem. Dejte si ale na mailu trochu záležet. Přečtěte si ho po sobě. Když nebude plný překlepů a nebude na něm od prvního momentu vidět, že jste ho sesmolili za minutu a půl v autobuse, autor na něj odpoví s větší chutí. Na druhou stranu s odesláním však neotálejte moc dlouho. 
  • Kontakty na autory naleznete většinou na jejich oficiálních webových stránkách. Hodně z nich je nejaktivnější na twitteru, facebooku, goodreads nebo instagramu a na jednom z těchto míst určitě najdete nějakou tu e-mailovou adresu, kde můžete zastihnout jejich agenty, nebo přímo autory osobně. Kdybyste mělo být hledání kontaktu kamenem úrazu, nebojte se požádat o pomoc, nějak si společně poradíme. 
Účastí v blogtour můžete pouze získat. Můžete pokecat s milovaným autorem, zviditelníte se v blogové sféře, trochu si necháte pozvednout ego díky všem těm návštěvníkům a třeba získáte i nějakou tu maličkost pro sebe a své čtenáře, jako vzpomínku na tuhle báječnou akci.

Tak co, vy snad stále váháte?
Share:

3. 7. 2017

Za zavřenými dveřmi - B. A. Paris

Jack a Grace jsou dokonalý pár. Oba jsou krásní, elegantní, a jeden druhého nespustí ani na vteřinu z očí. Schůzka pouze s jedním z nich nepřipadá v úvahu, jsou jako siamská dvojčata. Pokud zavoláte k nim domů, telefon zvedne vždycky Jack. Grace je v tu chvíli pravidelně příliš zaneprázdněná. Grace nemá vlastní telefon, Grace má na okně mříž, Grace je ve svém životě vězněm, ale to nikdo nevidí. Jak by mohla ve vztahu s pohledným a charismatickým Jackem cítit cokoli jiného, než nekonečné štěstí a lásku?

Jack je úspěšný advokát týraných žen, Grace bývala nákupčí a hodně cestovala. Po svatbě však zaměstnání opustila a teď se její život točí kolem vaření a zahradničení. Vypadá to, že na co sáhne, to jí vychází, je neuvěřitelně talentovaná, jen není lehké se s ní sblížit, protože Jack má zdá se velice vyvinuté ochranářské sklony a Grace trpí na migrény, které ji často nutí rušit věci na poslední chvíli. Její mladší sestra Millie, kterou Grace miluje nade vše, má Downův syndrom a jejich rodiče tuhle překážku nedokázali nikdy překonat. Grace si proto chce vzít Millie do vlastní péče. A co je nejlepší? Jack, na rozdíl od předchozích Graceiných známostí o Millie ve svém životě stojí minimálně stejně jako sama Grace.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Motto.
Share:

Má ji rád, nemá ji rád - S. J. Bolton

Hamish Wolfe, charismatický mladý lékař, byl odsouzen za vraždu tří dívek a v souvislosti s jeho případem se stále pátrá po čtvrté pohřešované oběti. Nyní si odpykává svůj trest ve vězení a neustále doufá, že se mu podaří prokázat svou údajnou nevinu. Pobyt mu zpestřují stovky dopisů týdně od žen, které jsou tak okouzleny jeho vzhledem, že by byly ochotny se za něj provdat a svou náklonnost projevují zakládáním fanklubů Hamishe Wolfa. Maggie Roseová je nesmírně úspěšná spisovatelka a advokátka, která z vězení pomohla již několika odsouzencům k smrti. Nyní Hamish doufá, že se Maggie ujme jeho případu. Maggie váhá, ale přes varování svého okolí se nakonec rozhodne případ přijmout. Dokáže nezlomná a tvrdá Maggie odolat šarmu Hamishe Wolfa?

Hamish Wolfe byl před svým odsouzením úspěšným lékařem. Jeho reputace je nyní pochopitelně zmařená, a navíc během vyšetřování začínají vyplouvat na povrch průšvihy z mládí. Maggie je na druhou stranu na vrcholu své kariéry. Sedm jejích knih dosahuje závratných prodejností a vzhledem k tomu, jak pečlivě si vybírá případy, do kterých se jako advokátka hodlá pustit, má velice uspokojivou úspěšnost. V neposlední řadě je tu Pete Weston, polda, který kdysi pracoval na Wolfově případu. Teď, když se Maggie hodlá do jeho práce se svou pověstnou zarputilostí pustit, Pete se vrací do sedla a je odhodlán dořešit tuto médii ostře sledovanou záležitost jednou pro vždy.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Domino.
Share:

28. 6. 2017

Book haul za květen 2017

Ač mi to tak v průběhu dubna a května nepřipadalo, státnice se na mém blogování značně podepsaly. Číst a recenzovat jsem stíhala poměrně běžně, ale cokoli dalšího okolo, jako články či focení haulu už nepřipadalo v úvahu. Proto přicházím s haulem za květen s téměř měsíčním zpožděním a za pár dní se zřejmě budete moci těšit na ten červnový. Květen byl, jak je vám jistě známo, měsícem Světa knihy. A to byl ten důvod, proč jsem oproti normálu musela dvouměsíční haul rozdělit. Protože jsem se zase utrhla ze řetězu (ale může za to děda!).
Za květen se mi podařilo nasbírat celkem 22 knih. Jedna na fotce bohužel opět chybí, protože jsem ji stihla půjčit kamarádce.

Na Světě knihy se letos ukázal irský autor John Boyne, který napsal Chlapce v pruhovaném pyžamu a Chlapce na vrcholu hory. Jde o knížky z doby druhé světové války, psané neotřelým pohledem nejen v tom, že vypravěči jsou malí chlapci, ale jsou to chlapci, kteří jsou nějakým způsobem, velmi zjednodušeně řečeno, "na straně Hitlera".  Přesto je minimálně Chlapce v pruhovaném pyžamu, kterého jsem již četla knihou nesmírně dojímavou. Obě knížky mi poskytlo nakladatelství Slovart, za což děkuji a obě mám i podepsané!
Hana je poválečná a je v současnosti všemi opěvovaná a označovaná za jednu "z nejlepších knih, jakou jste kdy četli". Já se na ni teprve chystám udělat vlastní názor a jsem nesmírně zvědavá, protože knihy podobného ražení čtu velice svátečně. Vždycky se tak trochu bojím, že mi budou unikat některé třeba historické souvislosti, protože já jsem na dějiny maximálně nemožná.

Dcera někoho jiného je naopak titulem, který absolutně spadá do mého pole působnosti, do žánru, který hltám s takovou samozřejmostí, až mě to začíná trochu děsit.
Její život v očích panenky jsem okukovala už kdysi, ale nakonec jsem si ji nikdy nepořídila. Až Svět knihy a krásný stánek Hostu mě zlákal a já nemohla jinak, než podlehnout hypnotické obálce.
Skočný příliv je pak podobný případ. Kdysi jsem ho obcházela a snažila se držet pevnou vůli, ale když jsem ho zmerčila na stánu Euromedia a ještě za nějakou směšnou cenu, nemohla jsem ho tam zkrátka nechat. Včera jsem viděla, že jsou venku minimálně další dvě knihy od autorů, tak uvidíme, jak to nakonec bude s nimi.

Sucho mě hodně překvapilo. Nechybí tam napětí, šokující zvraty, ani propracovaná psychologie postav. Kniha je vyšperkovaná a senzačně zvládnutá.
Sráči  pak byli bohužel jedním z mých největších letošních zklamání. Vulgarita a drsnost by mi nevadila, kdyby nepůsobila tak strašně neautenticky a kdyby celý příběh nebyla tak donebevolající nuda. Motiv mě nikterak nepřekvapil a neměla jsem při čtení ty pocity, které u dobré krimi hledám.
Tajemství hřbitova Cross Bones bylo dalším zklamáním. Mohl za to nejen horši překlad, ale hlavně tak nějak nepřitažlivá a absolutně zapomenutelná zápletka.

Metoda 15/33 naopak překvapila. Příšerný překlad a nulová redakce textu sice zážitek trochu kazily, nicméně příběh samotný byl skvělý. Zvrácená a geniální hrdinka, děsivý vývoj a pohrávání si s klasickými vzory autorce vyšlo.
Ví o tobě bylo dalším překvapením měsíce. Anotace slibovala hodně a kniha těmto slibům dokázala dostát. Navíc nabízela i něco, co jste od začátku nečekali a vůbec to je jeden z nejoriginálnějších thrillerů, jaký se mi za poslední dobu dostal do rukou.
Posvátné lži Minnow Blyové byla po dlouhé době YA, kterou jsem se rozhodla přečíst. Jednak proto, že ji vydalo nakladatelství Host, které jak známo má čuch na skvělé knihy a jednak proto, že zaváněla úplně jiným žánrem a slibovala něco úplně odlišného, od všech těch dystopií a podobně. Kniha dle očekávání stála za přečtení, i když jsem možná přece jen čekala o chloupek víc.

Alpress je moje láska a Patterson taky, ale to už víme dávno a nebudu vás tím dále zatěžovat. Díky Světu knihy jsem si zase trochu rozšířila sbírku a koupila si jednoho Alexe Crosse (Zabít Alexe Crosse) a jeden Ženský vyšetřovací klub (Dvanácté zlo).
Mary Higgins Clark mě přesto, že má venku už šílenou spoustu knih zaujala teprve nedávno a já si vzala na mušku Melodie stále zní. Autorka mě nezklamala. Knihu jsem přečetla málem na jedno posezení (během čekání na koncert na fesťáku), jak už to s Alpressáckými peckami mívám a na autorku budu nadále dávat pozor, protože umí zaujmout, má skvělé nápady a navíc je umí brilantně zpracovat. A jestli to podobně jako Patterson všechno nepíše sama? Je mi to fuk. Už jen fakt, že se pod knihu podepsala je pro mě dostačující.

V červnu se na mě mimo jiné usmálo štěstí a vyhrála jsem Žízeň (díky Míšo!). Harry Hole je super a i když jsem nečetla zdaleka všechny díly a už vůbec ne popořadě, na ten poslední se hrozně těším. Moc o něm nevím a tak trochu chci, aby to tak zůstalo, než se do něj pustím.
Něco víc jsem dostala od Slovartu a pořád na tu knihu musím koukat, protože je hrozně zajímavě zpracovaná. Vím o ní také velice málo a jsem zvědavá, jestli se mi trefí do vkusu. Patrick Ness píše moc dobře, tak můžu jen doufat.
Temná hmota byla jednou z dlouho očekávaných knih. Hrozně dlouho jsem nečetla žádné sci-fi a myslím, že jsem si na rozjezd nemohla vybrat líp. Temná hmota byla strhující, zábavná a i když mohla být možná o trochu promakanější, moc mě bavila a jsem ráda, že ji mohu mít ve své sbírce. Je v ní hned několik myšlenek, které stojí za zapsání a vůbec na ni ještě teď občas myslím.

A konečně rozšíření mojí Odenské sbírky. Betonovou zahradu jsem si koupila proto, že mě poslední Ian McEwan dost bavil a jeho způsob uvažování se mi zdál nesmírně zajímavý. Doufám, že mě po skvělém Myslete  na děti! nezklame.
Opozdilec je útloučká knížečka, která mě bohužel trošku zklamala, dokonce jsem na ni ani nenapsala recenzi, což je u mě docela neobvyklé. Ráda se pyšním tím, že píši recenze úplně na vše, co přečtu, ale tady jsem to vlivem souhry okolností nezvládla a zpětně už to asi nedopadne. Vegetariánce jsem odolávala dlouho a neustále jsem se houpala mezi tím, že je krásná a všichni ji čtou a chci ji a mezi tím, že to přece nebude nic pro mě. Zatím jsem ji samozřejmě nečetla, ale těším se. Každopádně je růžová a krásná a rozhodně si ji ve sbírce nechám, i kdyby nevím co.

Posledním přírůstkem, který jsem si odnesla ze Světa knihy je Chyť mě! Tahle neuvěřitelně skvělá a dokonalá detektivka, kterou jsem četla minulý rok touto dobou stála pouhých 49 korun a jelikož jsem ji tenkrát měla z knihovny, tak jsem neodolala a přidala ji teď do své sbírky. Je to totiž přesně ten žánr, který čtou všechny kamarádky, které si teď navykly ode mě půjčovat knížky a mě hrozně mrzelo, že zrovna tuhle jim půjčit nemůžu. Ale nebojte holky, jste v pořadí!

Přesně polovinu knih z tohoto haulu už mám přečtenou, což budu s dovolením považovat za úspěch. Léto bývá na novinky obvykle trochu chudší a já věřím, že všechny resty z posledních měsíců doženu. Přece jen mě čekají poslední prázdniny, před tím děsivým, absolutně dospěláckým životem a kdo ví, jak to všechno bude, až konečně nastoupím do práce. 

Jaké krásné knihy přibyly do knihovničky za květen vám? Četli jste některou z mých? Nalákala jsem vás na něco? Pište do komentářů! Zajímá mě všechno!
Share:

Právě čtu

Právě čtu

Opozdilec
tagged: currently-reading

goodreads.com

Followers

Instagram

Spolupracuji s

CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online

O autorce

Moje fotka
Obyčejná čtyřiadvacetiletá holka z Prahy, která si myslí, že má občas co sdělit světu, tak se rozhodla zkusit blogovat. Převážně o knihách. Nemá vyhraněný oblíbený žánr, ale poslední dobou se soustředí hlavně na thrillery, detektivky, romány pro ženy, okrajově sci-fi, fantasy Takže se příjemně usaďte a čtěte nepřeberné množství jejích článků! Poznámka k obsahu blogu: Použité obrázky obálek knih pocházejí ze serveru goodreads.com a pokud u fotek není uveden zdroj, pak jsou mou vlastní tvorbou. Úryvky z knih jsou v recenzích vždy označené modrým písmem (kurzívou), jsou přímou citací knih a nevyhrazuji si na ně žádná práva. Ta podle zákona náleží autorům knih. Pokud byste mě rádi kontaktovali v jakékoli záležitosti, napište mi na e-mail: MelindaMyaddictions@gmail.com

Populární články

Čtenářský klub - kniha měsíce

Knihy měsíce

Pusťte se do společného čtení knihy měsíce a prodiskutujte ji s námi na fóru!


Kniha měsíce

V termínu 5.-9.7 probíhá mimořádné společné čtení knihy Něco víc. Zapojte se!


Kniha měsíce

Blogové narozeniny

Místo pro vaše připomínky

Název

E-mail *

Vzkaz *

Seznam knižních blogerů

Knižní blogeři